V pátek 21. ledna tomu bylo 80 let, kdy se ze svého posledního operačního letu nevrátil Zdeněk Skořepa.

Zdeněk Skořepa se narodil 30. ledna 1917 v Miloticích nad Bečvou, vesnici ležící mezi Hranicemi a Valašským Meziříčím. Jeho otec byl důstojníkem čs. armády z povolání a patrně právě jeho služební povinnosti nasměřovaly celou rodinu do Jihlavy.

Zdeněk prokazoval mnohá nadání studijní i sportovní. V červnu 1936 maturoval s vyznamenáním na jihlavském gymnáziu. Brzy nato narukoval a nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou dokončil v srpnu 1938 jako poručík dělostřelectva.

Zářijovou mobilizaci i většinu další služby prožil u útvaru na Slovensku. Rozpad republiky a okupace nacistickým Německem jej těžce zasáhly, ale nezlomily.

V Jihlavě se s kamarády smluvili na odchodu do odboje. V partě byli Vilém Göth (později pilot 310. čs. stíhací perutě RAF, zahynul v boji 25. 10. 1940), Adolf Zelený (navigátor 311. čs. bombardovací perutě), Karel Pártl (od ledna 1941 pobočník čs. ministra národní obrany Sergeje Ingra) a Leopold Havlík (od listopadu 1939 dělostřelec u britské armády).

Dne 19. června se dostali do Polska a přidali se k dalším exulantům v táboře v Malé Bronowice. Poláci neměli o Čechoslováky zájem, tak jejich cesta vedla dál do Francie, ovšem s podmínkou podepsání závazku do cizinecké legie.

Zdeněk Skořepa připlul 1. srpna na lodi Chrobry do Boulogne. Zakrátko absolvoval odvod a přesun přes Marseille do severní Afriky.

Krátce po vypuknutí války byl spolu s dalšími poslán zpět na kontinent a v Agde doplnil 1. čs. pluk. Do května 1940 sloužil u dělostřelců, ale veden touhou po létání si vyžádal přeřazení k letecké skupině.

Evakuace do Velké Británie

Francie záhy zkolabovala a se skupinou pplk. Mareše-Tomana byl Skořepa evakuován lodí Appapa do Velké Británie. V Liverpoolu přistáli 7. července 1940.

Další cesta skupiny letců vedla přes shromažďovací tábor Cholmondeley Park do Cosfordu. Se vstupem do RAF VR (Dobrovolnická záloha britského Královského letectva) obdržel 2. srpna por. Zdeněk Skořepa důstojnickou hodnost Pilot Officer (P/O, poručík) a koncem měsíce zahájil výcvik palubního střelce u 11. OTU (jednotka bojového výcviku) v Bassingbourne zaměřenou na přípravu záložních osádek.

Po čtrnácti dnech si tak mohl nad levou kapsu uniformy našít křidélko s písmeny AG. Ovšem kvůli nedostatku navigátorů byla od 23. září do 11. října skupina schopných důstojníků přecvičena na tuto důležitou odbornost a nášivku mohli vyměnit za okřídlené O. Dne 15. října nastoupil k 311. čs. bombardovací peruti umístěné na základně Honington. Následoval další trénink a v jeho rámci na Štědrý den absolvoval první seznamovací let na dvoumotorovém bombardéru Wellington.

Začátkem května 1941 byl zařazen do nově utvořené osádky Sgt Miroslava Plecitého (v níž byl radiotelegrafistou Stanislav Rouš z Holubí Zhoře u Velkého Meziříčí) a již 18. spolu začali cvičit vzájemnou souhru za letu.

Dne 24. června se jednotka přesunula na základnu East Wretham nedaleko východního pobřeží u Norwiche. V prvotních minutách 8. srpna na Welligtonu s kódy KX-E do temného nebe vstříc svému prvnímu operačnímu úkolu – P/O Skořepa je směřoval k náletu na železniční uzel Hamm v německém Porúří a podařilo se mu i díky dobrému zacílení přesně zasáhnout koleje.

Další mise následovaly, mezi nimi byl např. 19. srpna cílem Kiel, kde překonávali těžkou protiletadlovou palbu, bouři i námrazu. Dne 8. září napadli Hitlerův majestátní Berlín, vzdálený italský Turín a Janov.

Až dosud vedl osádku zkušený kapitán Sgt Václav Ryba. Dne 23. října byl již Sgt Pecitý uznán plně připraveným, takže z původní pozice druhého pilota zcela převzal svou osádku.

Zdeněk Skořepa byl povýšen do hodnosti Flying Officer (F/O, nadporučík) a v listopadu poslán na zdokonalovací bombardovací kurz, načež je jmenován do funkce bombing-leader a koncem roku také navigačním důstojníkem perutě.

Poslední let

Dne 10. ledna 1942 zaútočili na lodě v přístavu Brest, utržili řadu zásahů od protiletadlové obrany, ale podařilo se jim vrátit a nouzově přistát na břicho.

Dne 21. ledna byl i přes velmi nepříznivé počasí vyhlášen nálet sedmi osádek na Brémy. Zbrusu nový stroj KX-D vedl kapitán F/Sgt M. Plecitý, pozici druhého pilota zastal W/O K. Weiss, navigoval F/O Z. Skořepa, radiotelegrafické spojení zajišťoval Sgt S. Rouš, v přední střelecké věži byl Sgt L. Němeček a vzadu hlídal Sgt Č. Král.

Při návratu byli nad Severním mořem pravděpodobně napadeni nočním stíhačem. Do Anglie dolehlo Roušovo SOS, ale poslední signály utichly, když Wellingtonu zbývalo k pobřeží posledních 40 mil… Jména nezvěstných letců byla zapsána do památníku RAF Runnymede.

Jaký byl muž z Jihlavy, nositel Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem a Čs. válečného kříže 1939, který během 26 akcí nalétal více než 150 operačních hodin a oné noci položil život za vlast?

V září 1941 jej hodnotil velitel takto: „Dobrosrdečný, kamarádský, někdy trochu prudký, velmi dobré společenské chování; velmi dobře se osvědčil jako pozorovatel; má velmi dobrou kvalifikaci.“ Skořepův kamarád, kolega navigátor Herbert Němec, na něj vzpomínal: „Jeho odchodem ztratila jeho rodina milovaného syna a bratra, peruť nadprůměrně nadaného a všestranně schopného důstojníka a národ opravdového vlastence… Zdeněk byl opravdu ušlechtilý člověk.“

Jméno pplk. in memoriam Zdeňka Skořepy je v Jihlavě zapsáno na pamětních deskách v budově gymnázia a v kostele Povýšení svatého Kříže. Nově je také uctěn a připomenut pamětní deskou i na domě v Malátově ulici, kde před válkou pobýval.

Diskuze k článku