Hvězdokupa Plejády zřejmě patří mezi vůbec nejznámější a také nejvýraznější nebeské objekty severní oblohy. V současnosti se tato hvězdokupa s katalogovým označením M45 na obloze objevuje prakticky ihned po západu Slunce vysoko nad jihovýchodním obzorem.

Plejády jsou nápadným uskupením několika hvězd okem viditelných hvězd, které z hlediska astronomického uspořádání patří do souhvězdí Býka.

Plejády lze na obloze nalézt také za pomoci známého souhvězdí Orionu. Orion se nyní po setmění nachází nízko nad jihovýchodním obzorem. Svým tvarem Orion může často připomínat přesýpací hodiny. Orionův pás (úzké hrdlo přesýpacích hodin) tvořený třemi jasnými hvězdami přitom ukazuje k Plejádám. Po protažení pomyslné přímky tří hvězd Orionova pásu směrem k severozápadu (doprava nahoru) se lze zrakem dostat k načervenalé hvězdě Aldebaran a dál pak již k Plejádám.

Pět stovek hvězd

Samotná hvězdokupa Plejády se nachází ve vzdálenosti něco přes 440 světelných let od Země (to znamená, že světlo z této hvězdokupy na Zemi letí více než 440 let). Ve skutečnosti jde o uskupení více než pěti stovek hvězd, které vznikly relativně nedávno ze společné mlhoviny.

Když astronomové hvězdokupu fotografují, mezi nejjasnějšími hvězdami se jako tajemný závoj objevuje očima prakticky neviditelná namodralá reflexní mlhovina. Jde o oblaka mezihvězdného prachu, která jsou osvětlována září žhavých hvězd hvězdokupy.

Jakkoliv patří hvězdokupa Plejády mezi výrazné a známé astronomické objekty, je stále opředena mnoha nejasnostmi a některé poznatky o jejím uspořádání pochází teprve z posledních desetiletí. Například relativně nedávno se ukázalo, že některé opticky slabé hvězdy z této hvězdokupy jsou ve skutečnosti velmi silnými zdroji rentgenového záření.

Hnědý trpaslík

Astronomové uvnitř hvězdokupy také nedávno potvrdili existenci objektů s podhvězdnou hmotností, tedy tzv. hnědých trpaslíků. Jde o zvláštní objekty, které nikdy nedosáhly takové hmotnosti, aby samy mohly být hvězdou, a tak svou fyzikou připomínají spíš obří planety, jejichž hmotnost se může pohybovat v padesáti až sedmdesátinásobcích hmotnosti planety Jupiter.

Velice zajímavou skutečností je i fakt, že různé historické světové kultury mají Plejády spojené s neobvykle podobnými příběhy. Prakticky vždy se jedná o sedmero žen či dívek, přičemž jedna z nich se zpravidla kdesi skrývá.

Zde zřejmě existuje odkaz na skutečnost, že zatímco legendy tvrdohlavě hovoří o sedmi jasných hvězdách, významná většina lidí se zdravým zrakem v hvězdokupě vidí pouze šest jasných hvězd. V klasické řecké mytologii jde o sedm dcer titána Atlase, které byly na oblohu umístěny ve snaze jejich záchrany před násilným lovcem Orionem. Podle legendy je však vidět pouze šest dcer, protože ta sedmá si halí tvář ve smutku z pádu Tróji.

V jiné klasické verzi pak sedmá dcera kamsi prchla se svým milencem. Jiný příběh pak hovoří o sedmi sestrách, které se v noci ztratily a zůstaly uvězněny na obloze. Nejmladší sedmé sestře se na obloze stýská a pláče, přičemž slzy jí halí tvář.

Podobné příběhy s obdobným základem přitom existují na prakticky všech obydlených kontinentech. Tradiční vysvětlení tohoto neobvyklého propojení historických společenství skrze uskupení hvězd hovoří o kulturní kontaminaci pocházející z antického Řecka. Soudobé poznatky o vývoji kultury aboriginských kmenů však ukazují, že australská verze příběhu o sedmi, resp. šesti dívkách, se ve skutečnosti na australském území objevovala mnohem dříve, než došlo k prvním kontaktům s evropskou kulturou.

Nová hypotéza

V roce 2021 se skupina vědců z několika australských univerzit pokusilo výše nastíněnou záhadu kulturní podobnosti příběhu Plejád vysvětlit. Vznikla přitom nečekaná hypotéza, podle které mohl příběh o sedmi ženách vzniknout už před přibližně 100 000 lety, tedy v době, kdy naši předkové obývali pouze území Afriky.

Podle nové hypotézy se tak příběh o Plejádách mohl roznést spolu s rozšiřováním civilizace. Pokud by tomu tak skutečně bylo, jednalo by se nejspíš o jeden z nejstarších příběhů vůbec.

Ve prospěch nové hypotézy může mluvit i jeden z astrofyzikálních modelů, který popisuje fyzický pohyb hvězd v hvězdokupě a do jisté míry by mohl vysvětlovat i zápletku se sedmou chybějící dívkou v podobě hvězdy, která není vidět.

Na astrofyzikálním modelu pohybu hvězd v rámci Plejád australští výzkumníci upozorňují na skutečnost, kdy dochází v průběhu času k vzájemnému úhlovému přibližování dvou jasnějších hvězd v rámci hvězdokupy (konkrétně se přibližuje hvězda Pleione ke hvězdě Atlas).

V současnosti (tj. i před tisíci lety) jsou tyto hvězdy úhlově tak blízko, že je pouhým okem od sebe prakticky nelze rozlišit a člověk obě hvězdy vnímá jen jako jednu. Model pohybu hvězd však říká, že v době před 100 000 lety, tedy v době případného vzniku příběhu, tyto hvězdy byly vzájemně mnohem dál a lidské oko by je mělo bez problémů rozlišit.

Jestli je hypotéza australských výzkumníků správná, zřejmě s jistotou nelze říct. Jisté však je, že hvězdokupa sedmi sester z nebe - Plejády - patří k těm nejzajímavějším objektům noční oblohy. Ideální pomůckou pro její amatérské pozorování je přitom obyčejný lovecký triedr.

Miloš Podařil, Jihlavská astronomická společnost

Diskuze k článku