Mé seznámení s manželkou bylo velice zvláštní. V roce 1960 mi bylo 18 let, žil jsem v Jihlavě a denně chodil Palackého ulicí. Ta se dodnes u Komerční banky zužuje a vzniká tak několikametrové nároží. Na boční zdi visely tři prosklené vývěsní skříňky. V prostřední z nich vystavovalo své zakázkové práce tehdejší fotografické družstvo.

Jednoho dne se v té skříňce objevila jen jediná, ale veliká fotografie (65x45 cm) hezké dívky v krásných plesových šatech. Velice se mi líbila (ta dívka), a tak jsem se u vývěsky často zastavoval. Asi za dva-tři týdny fotografie zmizela, ale zůstala uložená někde v mém podvědomí. V Jihlavě jsem dokončil studium, vojenská služba mě odvedla hodně daleko, a tak jsem na fotografii i slečnu zapomněl.

Protože jsem na vojnu nastoupil 1. srpna, měl jsem odejít do civilu koncem července. A přišla první osudová náhoda: kvůli přezbrojování útvaru na novou techniku nám byla vojna o měsíc prodloužena. Jinak bych se byl vrátil do trvalého bydliště rodičů a nastoupil do zaměstnání na tehdy povinnou umístěnku daleko od Jihlavy.

Přišla však náhoda druhá: týden před skončením vojenského prodloužení jsem při nahodilé návštěvě Jihlavy dostal nečekaně nabídku na právě uvolněné místo odpovídající mé kvalifikaci.

Nebylo nad čím váhat, vrátil jsem se do Jihlavy, ale Palackého ulicí jsem již moc nechodil. A tak jsem na fotografii i tu dívku zapomněl.

Ve svém novém pracovním prostředí jsem si záhy všimnul pohledné dívky, která mě svým zjevem silně přitahovala. Usiloval jsem o seznámení, poté o hezké přátelství, které časem přerostlo ve vztah a nakonec i v manželství. A tak jsem dokonce ještě při svatebním obřadu nic netušil.

Po svatbě jsme začali společně bydlet u manželčiných rodičů, kteří nám uvolnili jeden samostatný pokoj. Při nutném stěhování nábytku i jeho vnitřního obsahu jsem v jedené skříni vytáhl nějaký zabalený obraz. Když jsem obal ze zvědavosti strhl, uviděl jsem tu šest let starou fotografii z vývěsky. A oba jsme nemohli uvěřit těm náhodám. Kdyby mi tak někdo tehdy řekl, že ta dívka „z plakátu“ mi za šest let řekne své manželské ano…

A jak to s tou fotografií bylo, Maminka tehdy nechala své šestnáctileté dceři ušít zakázkové šaty na závěr jejích prvních tanečních. Ve fotoateliéru pak objednali několik pohlednicových fotografií na památku. Fotograf bez jejich vědomí pořídil i tu velkou reklamní zvětšeninu a vystavil ji. Když se to mladé slečně nelíbilo, museli rodiče zvětšeninu dokoupit za cenu podstatně vyšší, než stály ty pohlednicové. Bez jakékoli omluvy nebo finanční slevy.

My jsme si nedávno připomněli již 55. výročí svatby v kruhu svých pozorných dětí, vnoučat a v brzké době očekávané pravnučky Natálky. Chtěl bych jim proto poděkovat za péči a lásku, kterou nás zahrnují. Zvláštní poděkování pak patří té krásce z fotografie, která mě věrně doprovází celý život a v mých očích vlastně ani vůbec nezestárla.

Výzva pro čtenáře JL: Jak jste se seznámili?

Člověk za svůj život potká spoustu lidí a naváže s některými z nich mnohá přátelství.

Máte dobrého kamaráda, kamarádku, na které se můžete spolehnout? Jsou vám oporou v každé situaci? Dokáží vás rozesmát, pobavit…? Když je třeba, mají vždy po ruce radu na uklidnění?

A co vaše lásky? Jaké byly? Jak jste se k sobě dostali s vašimi polovičkami? Bylo to nečekané? Jak jste se dali do-hromady?

Máte někoho, na koho máte pěknou vzpomínku? Nebo ně-koho, kdo vás provází celý život, a vy nevíte, jak mu poděko-vat?

Můžete tak udělat prostřednictvím naší vzpomínky.

Napište nám o svých kamarádech, přátelích, láskách, part-nerech. Vzpomeňte si na vaše společné chvíle, přibližte his-torky, připomeňte první rande, svatbu… Je to na vás. Přilo-žit můžete i foto.

Své příspěvky posílejte na e-mail: klukan@jihlavske-listy.cz nebo na adresu Jihlavské listy, Fritzova 34, 586 01 Jihlava.

Diskuze k článku