Léta plynula a života jsem si užíval ve všech směrech. Až jednou jsem se díky přebujelé postavě ocitl ve Zbirohu. Kdo zná, ví své. Nenechali nás odpočinout. Pořád pohyb, ani večer nás nenechali v klidu. Říkalo se tomu léčba tancem. Měli jsme povoleno dvě deci červeného a tančit a tančit. Však taky místní prádelna měla nadprůměrné zisky. Co já tam propotil košil. A to se ještě několikrát přes tu prádelnu otočily.

Ale k věci. Nebyl zrovna den D. Vzal jsem si tu nejméně pohodlnou košili, skoro nehezkou kravatu, zamkl pokoj a vyrazil jsem do taneční mučírny. Ano, zamkl jsem pokoj a klíč s hruškou jsem zastrčil do levé kapsy u kalhot. Hruška, to byl takový velký dřevěný přívěšek ke klíči. Prý aby to pacienti neztráceli. Přesto každý den místní údržbář se psem nacházel v parku několikero klíčů. Ty dřevěné hrušky byly něčím napuštěny a pes byl na tu vůni nacvičen.

V tančírně bylo poloprázdno. Otráveně jsem se rozhlížel, koho bych mohl dnes k smrti utancovat. Nenáviděná byla polka, ta skákavá. To se nám ta kila navíc natřásala, až se ženám ta jejich „krása“ hezky rozvibrovala. Na pohled zajímavé, ale jako tanečník jsem tento tanec nerad provozoval.

Usedl jsem ke stolu, abych byl co nejdále ke všemu dění. Pomalu jsem klimbal u dvoudecky červeného, když jsem ji náhle spatřil. Vplula do sálu. Uměla tu svoji větší krásu těla nosit. Zaujala mne. Byla taková pěkňoučká. Jak se říká, taková akorát pro mé upracované dlaně.

Několikrát jsme spolu tančili. Dokonce nás to tak zaujalo, že taneční terapeutka z nás měla radost. Možná nám osud zařídil pomalou skladbu. S vydechnutím po velké námaze jsme se společně stulili do svých náručí. Při tklivé melodii jsem ucítil, jak se ke mně partnerka přitiskla a svým tělem objevila onen přívěšek na klíče. Ještě několikrát a víc a silněji. Zpotil jsem se víc, než u té skákavé polky.

Hudba dohrála, ale nám se ještě nechtělo končit. No, co naděláme. Odtrhli jsme se od sebe a šel jsem s poděkováním doprovodit svoji tanečnici k jejímu stolu. Když jsem ji ještě jednou s mírnou úklonou poděkoval, zašpitla: 65.

Po krátké, leč intenzivní známosti, jsme světu oznámili, že spolu protančíme životem.

A dnes, když jsem vždy na několik dnů mimo domov, s radostí se vracím.

Ano, vždy se těším na svoji ženu,

až mi řekne s úsměvem,

podívej se, už jsou venku,

no tak si je vem.

Diskuze k článku