Rok s rokem se sešel a my rodáci a přátelé roštejnského kamene se po osudovém roce koronaviru z čínského Wu-chanu nedočkavě těšíme na setkání v Růžené o pouti svaté Maří Magdalény 25. července 2021.

Když jsme před třemi léty o růženské pouti připomínali vznik Československa 1918 a nic netušíce, co by mohlo ještě zlého přijíti, připomněli jsme zápis z října 1918 ve školní kronice pana řídícího Augustina Haška: „Také zdejší obci téměř všechny občany tato zákeřná nemoc navštívila. Zemřelo zde několik osob – po dobu 14 dnů bývaly zde denně dva až tři pohřby z obcí Lovětína a Třeštice. Pro tuto epidemickou nemoc bylo přerušeno vyučování od 21. 10. 1918 do 18. 11. 1918. Též jediný učitel zdejší školy pan Augustin Hašek těžce onemocněl. Zhruba po 14 dnech nemoc povolila, ale z nařízení obecního lékaře Dr. Richtera z Třeště pro těžký plicní katar nemohl počati dříve vyučovat, až od 1. ledna 1919.“

Ano. Naši nově vzniklou Československou republiku postihla celosvětová epidemie španělské chřipky, která měla také několik vln, trvala do konce roku 1920 a vyžádala si v republice 80 tisíc lidských obětí.

Tak jako před sto lety roku 1920 se vraceli naši poslední ruští legionáři z ruského Vladivostoku, kolem břehů Číny, Suezu do severoitalského Terstu, tak stejnou cestou po sto létech přicestovala pandemie koronaviru z čínského města Wu-chanu do severoitalského lyžařského střediska Bergamo.

Z Bergama, na první postní neděli nazývanou Pučálka nebo také Černá, což se lépe hodí na tuto neděli 1. března 2020, přicestovali první tři nakažení čeští lyžaři do Čech a začala pandemie covid-19.

Naše česká vláda rychle zasáhla a tak do loňské růženské pouti onemocnělo v republice pouze 14 tisíc občanů a zemřelo 358. Svět však již hlásil 14 milionů nakažených, 600 tisíc obětí…

S písničkou na rtech

Letos uplynulo 100 let od odhalení Švecovy bronzové desky v Čenkově – 15. 5. 1921. Autor, akademický sochař Josef Šejnost, rodák z Těšenova napsal: „Každý hoch od nás ví, že život musí být vykupován těžkou solidní prací, ví, že nic nepřijde samo, ani svoboda; proto zrodila naše krajina Švece, Mlejnka a jiné, kteří položili své životy neznámi, bez nároků. Uděláme desku z věčného bronzu. Pokloním se svou prací památce hrdiny rodného svého kraje.“

Roštejnské páteční odpoledne ukončíme naší hymnou: „Zafoukej větříčku od Javořice, nezvedej v Růžený holkám suknice, počechrej je po hlavě od Roštejna k Jihlavě, ať jsme všichni pospolu v naší Otčině…“

Z Roštejna po rovině Oborou s kopečka dolů a jsme v růženské hospodě U Kodysů na pouťovém zpívání. Začíná vítání po těžkém dosud nepoznaném roce a vše zažehnají naše písničky: „Hospůdko, hospůdko malá, hospůdko pod Roštejnem, Když jsem já byl mladý zajíc, starý čtyry neděle, honíval mě strejda Friců v Bartuškovým jetele.“

Když jsem šel kolem kostela ze zpívání, zpívával jsem: „Odbila hodina už zas bije druhá, ještě se syneček po dědině toulá… toulá se on toulá nemůže trefiti“…

v Řídelově

Je konec toulání, přichází sobotní ráno 24. 7. 2021 – svaté Kristiny a dnes v sousedním Řídelově se staneme svědky historické poutní premiéry pod Roštejnem – vysvěcení kapličky sv. Anny – matky Panny Marie. Přibude vzácná perla na náhrdelníku naší matky Javořice. Nejstarším klenotem pod Roštejnem je kostelík sv. Vojtěcha (950–997) u Studnic, kde Vojtěch podle legendy na tomto místě pobýval a kázal při své cestě do Říma.

Následuje rácovská kaplička Panny Marie Sedmibolestné – 15. září, kterou vystavěl roku 1770 rácovský rodák a farář v Pavlově - Tomáš Havelka.

V kronice řídelovského pana Maryšky čtu: „V Telči na hřbitově Matky Boží. Stojí tam náhrobní kámen u kostelní zdi, kněze Tomáše Havelky. Tento nápis na kameni doslova zde uvádím: ´Zde očekává mzdu za 65letou práci na vinici Páně konanou, velebný Pán Tomáš Havelka. Roku 1722 23. února v Rácově zrozen. Byl v Dačicích 3, v Želetavě 5 a v Telči 17 let kaplanem, pak v roce 1771 20. října jej předposlední jesuitský pan rektor František Haan, jakožto patron za faráře do Pavlova představil. On tam roku 1772 kostel a v Rácově kapli vystavěl…Roku 1781 prohlášena tolerance a roku 1785 byl do Růžené jako I. lokální kaplan uveden. Pak po 13 letech jakož jubilírovaný kněz zde v Telči 5. března roku 1811 v Pánu usnul.“

Další lovětínská kaplička Panny Marie byla vysvěcena 14. září 1845 na slavnost Povýšení Svatého Kříže, na památku vztyčení kříže při svěcení Konstantinova kostela na Kalvárii v Jeruzalémě roku 335.

Při besedách v Lovětíně u Houzarů staří pamětníci vyprávěli o lovětínské Bibli, která se dostala k Havelkům do Třeštice a revidoval ji – škrtal odstavce sám Koniáš, i že na svěcení kapličky přišel s batelovským panem farářem Slavíkem i Karel Havlíček Borovský, když se vrátil z Ruska.

Řásenští sousedé mají kapličku sv. Cyrila a Metoděje vysvěcenou roku 1885 na paměť tisíciletého úmrtí sv. Metoděje a papežského povolení Lva XIII encyklikou „Grande munus“ slavit Slovanské věrozvěsty v celé katolické církvi.

Nejmladší, ale o rok starší než já, je kaplička – spíše kostelík v Třeštici – zasvěcený 13. června 1937 sv. Antonínu Paduánskému, pomocníku na cestách, v nouzi a při hledání ztracených věcí. Kostelík vystavěn v letech 1937-39 obcí z peněz, které obci odkázal kněz Antonín Nevoral, třeštický rodák.

Diskuze k článku