Procházíme-li se centrem Jihlavy, historie na nás dýchá na každém kroku. Dokonce i v zákoutích, která zcela změnila svou tvář, působí silná magická energie časů minulých. Velmi zajímavá byla procházka po místech, kde dříve stávaly brány do města. Jak jsme se od naší skvělé průvodkyně paní Aleny Tkadlečkové dozvěděli, Jihlava byla velmi dobře opevněné město. A bylo k tomu mnoho důvodů. Jihlava byla velmi bohatá, těžilo se zde stříbro, razily se mince, uchovávaly se zde vzácné listiny, nacházel se tu cenný majetek a kostely a domy rostly, na svou dobu závratnou rychlostí.  Ale pěkně popořádku.

Ráno jsme se sešli u kašny na náměstí, předložili jsme si potvrzení o negativních testech a vybaveni naopak velmi pozitivní náladou jsme navštívili první zajímavé místo, Kostel Povýšení svatého Kříže. Jde o jednu z prvních ryze gotických staveb na našem území. To ráno jsme zde byli jedinými návštěvníky. Uprostřed chrámové lodi jsme našli plánek staré a nové Jihlavy s přesně označenou trasou naší výpravy. Samozřejmě jsme nezapomněli vyzkoušet fantastickou akustiku kostela.

Počasí nám vyšlo vstříc a tak jsme se vydali na slíbený průzkum. Z pěti jihlavských bran se dodnes zachovala pouze jedna, a to Brána Matky Boží.  Jak jsme se na místě z připravených indicií dozvěděli, je západní branou, je vysoká 24 metrů a v současné době se využívá jako výstavní prostor a vyhlídka.

Příjemnou procházkou po hradbách jsme se přesunuli k nejrušnější křižovatce v Jihlavě, kde stávala Brtnická brána. Patřila k těm větším a mimo strážení vjezdu do města sloužila také jako ochrana před vodou v situacích, kdy se Koželužský potok vylil ze svých břehů.  Tady jsme také dostali zajímavý úkol. Nevábně vypadající vodu z Koželužského potoka jsme vyčistili pomocí filtračního papíru.

Po další procházce po hradbách jsme se zastavili v místě, kde stála Česká brána, nebo chcete-li Brněnská. Ta mimo to, že zde sídlila katovna, měla chránit město před požáry. Jak jsme se od naší průvodkyně dozvěděli, útoky žhářů byly velmi rozšířené a tresty byly neskutečně tvrdé.

Ke Křížové bráně, tedy k místu, kde kdysi stávala, jsme se dostali opět příjemnou procházkou východním parkánem, tentokrát s výhledem na zoologickou zahradu.

Jako připomínku na obléhání města Švédy, jsme si zahráli kuličky o pravou skleněnku. Ta totiž podle pověsti jako jediná mohla zneškodnit velitele švédských dobyvatelů.

Naše putování po místech jihlavských městských bran jsme zakončili u Horáckého divadla, kde se do roku 1849 nacházela Špitálská brána. 

Průzkum to byl velmi zajímavý, a pokud jsme si mysleli, že Jihlavu dobře známe, tak jsme se mýlili. Na každém kroku je stále co objevovat.

Alena Veliká, třídní učitelka VI. Třídy,  Ivana Málková,  ředitelka školy ZŠ Jungmannova, Jihlava

Diskuze k článku