Po přečtení článku v Jihlavských listech z 30. dubna jsem se rozhodl sdělit čtenářům, jaký názor mám jako poslanec k novele zákona 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

Ten se nejčastěji skloňuje právě v souvislosti s odstupem 1,5 metru při předjíždění cyklisty motorovým vozidlem.

Před hlasováním byla na plénu sněmovny k tomuto návrhu vedena několikahodinová debata, kde zaznívaly stejné nebo podobné argumenty jako ve vašem článku. Souhlasím s názorem „hlavně mít rozum“. Jen bych k tomu dodal: „…a tedy uvědomovat si i odpovědnost!“

V současné době nám zákon ukládá, že při předjíždění cyklisty musí řidič motorového vozidla dodržet bezpečný odstup. Ptám se: „Co to je bezpečný odstup?“  Představte si, jak by to asi vypadalo, kdyby zákon stejným způsobem stanovil pravidlo například pro rychlost při průjezdu obcí…

Argument, že si vůbec nedovedu představit průběh důkazního řízení, když se něco stane, považuji za lichý. Známe přece parametry vozovky a při stanovení odstupu 1,5 m je velmi snadné prokázat, zda byl odstup dodržen, nebo ne.  Ale o to tady vůbec nejde, k tomu by přece nemělo dojít! Jde přece „POUZE“ o zdraví a životy lidí. Řidič by neměl mít při jízdě primárně na mysli, jestli riskuje pokutu, ale zda svým chováním neohrozí ostatní účastníky silničního provozu! 

Těch pár vteřin, které ztratí přibrzděním, aby ve vhodném okamžiku bezpečně předjel, nám za to musí stát. V opačném případě to může mít fatální následky pro cyklisty a pro řidiče zatížené svědomí na celý život. Stačí jen tolik nespěchat v uspěchané době.

Pokud bychom měli vnímat střet zájmů v naší dvojjedinečnosti řidiče a cyklisty, tak bychom na tom byli moc dobře. Protože obliba cyklistiky roste, a to nejen jako zdroje volnočasové aktivity, ale stále více lidí používá jízdní kolo jako dopravní prostředek, protože je velmi pohodlný, příjemný, ekologický, ve městech na vzdálenost do čtyř kilometrů nejrychlejší a navíc člověk udělá něco pro své zdraví.

Z průzkumů vychází, že 72 % lidí použije alespoň občas jízdní kolo. Města a dnes už i řada krajů pracují na zlepšování podmínek pro nemotorovou dopravu, což se projevuje pozitivně na podílu chodců a cyklistů na výkonu přepravní práce, a to je dobře, protože pokud potřebujeme být v roli řidiče, tak se snadněji dopravíme do cíle.

Chtěl bych také říct, že toto pravidlo není nějakým experimentem, ale už je zavedeno např. v Německu, Francii, Španělsku a další země ho právě projednávají. A že to funguje, jsem se mohl osobně přesvědčit.

S manželkou každý rok část dovolené trávíme putováním na kole jak po Česku, tak v zahraničí. A mám v živé paměti, když jsme jeli z italského Udine přes Rakousko domů. Přestože se snažíme jet po cyklostezkách nebo zklidněných komunikacích, tak na některých místech to nejde a musíte jet po silnicích 2. třídy (výjimečně i po jedničce) a je to opravdu velká nepříjemná proměna v chování řidičů na našem území…

Mým přáním je, aby tento zákon nemusel sloužit jako důkazný argument, ale aby se stal pouze nástrojem prevence a edukace.
Přeji hodně šťastných kilometrů za volantem i řídítky jízdních kol.

Ing. Jaroslav Vymazal, (Autor je poslancem Parlamentu České republiky za ODS)

Diskuze k článku