Do lázeňského města přicházel jako velká posila s úkolem vybojovat pro klub historicky druhé zlato. Tento úkol volejbalista Patrik Indra splnil na více než 100 procent. Dvoumetrový obr byl hlavní útočnou zbraní Karlovarska, které porazilo ve finálové sérii České Budějovice 3:2 na zápasy.  
  „Je mi upřímně líto, že u toho nemohli být fanoušci. Pamatuji plnou halu před dvěma lety, kdy jsme hráli finále s Libercem právě proti Budějovicím. Neskutečné, co se tehdy dělo. Atmosféra byla neskutečná. Bohužel taková je doba…,“ řekl třiadvacetiletý jihlavský univerzál, volejbalem odchovaný ve Velkém Meziříčí.

  Na jaře 2019 vám Jihočeši titul vyfoukli. Letos jste se pomstil…
  Přesně tak. Měl jsem v hlavě, že podruhé finále prohrát ne-chci, ještě navíc v pátém zápase. Cítil jsem motivaci vydat ze sebe to nejlepší.

  Čtvrtfinále jste úplně vynechal. Co se přihodilo?
  Zranil jsem si před play off kotník, naštěstí jen lehce. Na psychiku to nebylo úplně příjemné. Došlo mi, že bych mohl o všechno přijít. Naštěstí máme perfektní doktory a fyzioterapeuty, kteří mě dali během dvou týdnů dohromady. Paradoxně mi čtvrtfinálové volno pomohlo. Několik dní jsem odpočíval a načerpal energii na semifinále a finále.  

  Jak se slaví titul v covidové době, kdy jsou bary a restaurace zavřené?
  Bylo to náročné (úsměv). Naštěstí máme sponzora, který nám poskytl prostory. Slavili jsme v týmovém kruhu, dva dny v kuse.

  Za normálních okolností byste udělali okružní jízdu po karlovarských „putykách“?
Určitě ano. To by byla pořádně velká jízda (úsměv). I tak jsme si oslavy dostatečně vychutnali.

  Ten dvoudenní deficit jste dospal?
  (úsměv) Teprve v noci na dnešek (rozhovor vznikal minulý čtvrtek – pozn. red.). Zrovna jedu domů do Jihlavy, kde budu do neděle. Potom se budu hlásit na reprezentačním srazu.

  Určitě vezete zlatou medaili. Zůstane vám, nebo ji někomu věnujete?
  Doma mám poličku se všemi medailemi a oceněními. Nechám ji kolovat po členech rodiny a uvidíme, kde skončí. Když se ke mně vrátí, půjde do sbírky k ostatním.  

  Jaký je program národního týmu?
  Máme úvodní blok v Českých Budějovicích, kde se sejde širší kádr. Čekají nás přáteláky na Slovensku, které jsou pro mě osobně důležité.

  Aby ne, když bojujete o nominaci na zářijové mistrovství Evropy v Ostravě.
  Přesně tak. Reprezentovat Českou republiku je pro mě vždycky čest. Startovat na tak prestižním turnaji, navíc v domácím prostředí, by bylo něco speciálního.

  Zpět k extraligovému finále. Co vám blesklo hlavou po proměnění mistrovského mečbolu?
  Obrovská úleva. Play off bylo neskutečně náročné, v podstatě jako celá sezona. Čím blíže jsme titulu byli, tím to bylo psychicky i fyzicky náročnější.

  České Budějovice prohrávaly v sérii 0:2, ale vyrovnaly na 2:2. Měli jste obavu, aby vám titul neutekl mezi prsty?
  Nechtěli jsme si ho připouštět, ale tlak jsme před pátým zápasem cítili. Bylo důležité připravit se dobře v hlavách. Vedli jsme 2:0, poté jsme polevili. Čtvrtý set jsme byli kousek od toho, aby se hrál tie break. Naštěstí jsme v koncovce uhráli důležité balony a ukončili zápas ve čtyřech setech. Nechtěl bych vidět, jak by vypadal tie break…

  Jste rád, že na vás Karlovarsko stavělo hru?
  Být vůdčí osobností, která rozhoduje zápasy, mi vyhovuje. Tlak na svoji osobu mám strašně rád. Ale stejně tak jsou důležití ostatní spoluhráči a týmový výkon. Na palubovce má kažý hráč svoji úlohu, kterou je potřeba perfektně odvést.

  Vás osobně Jihočeši od třetího utkání více hlídali, ale bylo jim to málo platné…
  Po každém zápase jsme koukali s trenérem na video, jak se mění soupeřova obrana, a vymýšleli jsme recept, co by mohlo fungovat. Jenomže do pátého zápasu toho tolik nevymyslíte. Snažil jsem se odevzdat to nejlepší, co ve mně je, a hrát ty nejlepší údery. Naštěstí se to podařilo.

  Počítám, že rodina mačkala u televize všechny palce.
  Doma to obrovsky prožívali. Neskutečně si vážím podpory jak od mojí rodiny, tak od fanoušků a lidí, kteří nás povzbuzovali přes sociální sítě. Jsme jim vděční. Touto cestou všem hrozně moc děkuji.

  Nejen podle volejbalistů, ale i dalších sportovců z jiných odvětví, byl uplynulý soutěžní ročník vinou covidu divný, souhlasíte?
  Letošní sezona byla velice divná… Přerušil ji covid a nikdo nevěděl, co bude dál, jestli budeme pokračovat, na co se připravit. Ta nejistota byla nepříjemná. Haly v Česku byly nějakou dobu i pro profíky zavřené, takže jsme jezdili trénovat do Německa.
Play off ženské extraligy se kvůli covidu nedohrálo. Neměl jste obavu, aby to u chlapů nedopadlo stejně?
Z informace o předčasném konci ženské extraligy mi bylo hodně smutno. Neumím si představit, že by taková situace nastala u nás. Play off je důvod, proč ten sport děláme, proč celou sezonu dřeme. Pokud by to dopadlo stejně jako u žen, byli bychom mistry, protože jsme vyhráli základní část. Takového titulu bych si tolik nevážil. Vyhrát play off je něco úplně jiného, fantastický pocit.

  Nakolik pomohla Karlovarsku účast v Lize mistrů?
  Určitě hodně. Potkali jsme top evropské týmy a hráli jsme s nimi dobrý volejbal. Dodalo nám to sebedůvěru. V určitých fázích zápasů jsme byli vyrovnaným soupeřem. Chyběly nám zkušenosti, abychom dotáhli některé zápasy k vítěznému konci. Letos jsme je načerpali a do budoucna je uplatníme.

  Prý jste měli v play off nějaký netradiční rituál, týkající se klubového manažera a doktora. Je to pravda?
  Ano. Na venkovní zápasy jezdili na kole, takže si střihli tři výjezdy (úsměv).

  Co kdybyste hráli proti Beskydům? Jeli by z Karlových Varů do haly ve Frýdku-Místku.
  (úsměv) Beskydy na nás málem vyšly ve čtvrtfinále. To nevím, co by kluci dělali. To by možná ten nápad ani nevznikl.

  Máte vy osobně po zatím nejlepší sezoně kariéry nějakou zahraniční nabídku?
  Zatím je předčasné o něčem takovém hovořit. V Karlovarsku jsem spokojený a mám ještě rok platnou smlouvu. O případných nabídkách ví jenom můj agent, ale zatím mi nic neříkal. Až přijde správná doba, určitě bych se chtěl v kariéře posunout dál.

Diskuze k článku