Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

V kabině A-týmu jihlavské Dukly opět visí „trikot“ se jmenovkou Cachnín. Dvacetiletý havlíčkobrodský útočník Richard Cachnín mladší ještě nebyl na světě, když jeho otec hrával v barvách dvanáctinásobného mistra extraligu (později 1. ligu).

„Doma se o hokeji tolik nebavíme. Když se ale taťka dozvěděl, že jdu do Jihlavy, něco málo mi vyprávěl,“ řekl pokračovatel rodinné tradice.
 
A co vám o Dukle vyprávěl?

Různé historky a jak nastupoval s „Čagym“ (útočníkem Tomášem Čachotským – pozn. red.), že ho ještě zažil jako aktivní hráč. No a momentálně s „Čagym“ hraju i já (úsměv).

Podobu jihlavského stadionu líčit nemusel. Ta je víceméně pořád stejná.

Jo, to taťka taky říkal (úsměv). Ale měla by se stavět nová hala, tak snad to potom bude dobrý.

Otec hrál v takové zvláštní helmě, chtělo by se říci „skořápce“, bez plexiskla. Vy máte hezkou, moderní…

(úsměv) Jakou jsem nafasoval, s takovou hraju. Vím, že táta vypadal trochu jako exot (smích).

To jsou hodně odvážná slova.

(úsměv) On to o sobě ví. Je vtipná povaha. Bere to.

Druhá liga byla jako neprofesionální soutěž kvůli covidové pandemii ukončena. Věřil jste, že si letos ještě zahrajete hokej?
Po novém roce jsem přestal doufat. Profesionální soutěže byly v plném proudu, týmy měly soupisky hotové. To je pak těžké, naskakovat někam do rozjetého vlaku. Naštěstí se ozvala Dukla. Za tu nabídku jsem pochopitelně rád.

Nezáviděli vám brodští spoluhráči?

Trochu jo. Říkali, že závidí, že můžu být na ledě a trénovat s tak kvalitním týmem. A taky měli narážky, že jdu zrovna do Jihlavy (úsměv).

Takže rivalita mezi Brodem a Duklou přetrvává?

Dříve to tak bylo, třeba v dorostu. Já ty mladší kluky z Jihlavy znám, jsme spolu v pohodě. Žádnou rivalitu necítím. Navzájem si přejeme, aby se nám dařilo.

Co jste dělal během té dlouhé pauzy, kdy druholigové týmy nemohly trénovat?

Stadion byl zavřený, takže jsme s kamarádama pořád něco dělali. Náš ročník naštěstí ještě nesedí tak často doma u počítače. Vymýšleli jsme různé sportovní aktivity, třeba posilování, abychom byli fit na letní přípravu.

Uvažuje se, jestli by druhá liga měla být do budoucna brána jako profesionální soutěž, aby se mohla v podobných případech dohrát do konce.

Mohla by mít profesionální status. Když to ale porovnám s Havlíčkovým Brodem, tak všichni starší hráči normálně chodí do práce. Trénuje se pozdě večer, takže je otázka, jestli by stíhali hokej i zaměstnání, kdyby se přes týden více hrálo i trénovalo.

Máte za sebou dva zápasy v profesionálním hokeji. Jaké byly?

Před prvním jsem cítil nervozitu. Přeci jenom jsem hrál po čtyřech měsících. Nevěděl jsem, co se mnou ta pauza udělá.

Už je to lepší?

Ještě se necítím úplně stoprocentně dobře, nějaký chyby tam ještě pořád jsou, ale oproti prvnímu zápasu byl ten druhý určitě lepší. Už jsem trochu potrénoval a dostávám se do toho.

Proti Litoměřicím jste nastoupil ve druhém útoku.

Za to jsem byl rád. Dostal jsem se více do hry. Navíc „Jiras“ a „Fronky“ (Tomáš Jiránek a Jiří Fronk – pozn. red.) jsou výborní spoluhráči.

Možná škoda, že Dukla tolik fauluje. Ten prostor na ledě byste mohl mít ještě větší…

Jsem bažant, takže na přesilovky a oslabení nechodím, ale i tak můžu být rád, jaký ice time tady dostávám. Dneska jsem si hodně zahrál.

Nemrzí taťku, že vás nevidí naživo?

Určitě ano. Říkal, že by se konečně rád podíval na nějaký zápas. Sleduje to alespoň přes internet.

Jak se vám trénuje pod legendou českého hokeje Viktorem Ujčíkem?

Pan Ujčík i pan Nekvasil jsou výborní trenéři. Mají náročné tréninky, ale mě to baví. Je to potřeba. Blíží se vrchol sezony, takže je potřeba pořádně makat.

Diskuze k článku