Občanské sdružení Czech Spitfire Club (CSC) je spolek, který se zabývá vojenskou historií a především historií československých letců v druhém odboji. Primární oblastí zájmu je Velká Británie, kde v průběhu druhé světové války působilo nejvíce našich pilotů. Proto nepřekvapí, že někteří z těchto letců jsou čestnými členy spolku.  Jedním z nich je brněnský rodák armádní generál ve výslužbě Emil Boček, nositel Řádu bílého lva.

Emil Boček se narodil 25. 2. 1923 v Brně-Tuřanech, kde také vyrůstal a vychodil obecnou školu a poté i měšťanku. V září 1939 nastoupil do učení na strojního zámečníka, avšak to nemělo dlouhého trvání. V prosinci 1939 spolu se svým kamarádem utíká z protektorátu s předsevzetím, že pro Němce pracovat nebude a že bude proti nim bojovat. Po mnohých peripetiích se dostává přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do Francie.

Ve Francii, po absolvování základního vojenského výcviku, jde s 1. čsl divizí jako pěšák-telefonista do bojů, které však nemohly zastavit nápor německých vojsk. A tak 12. června 1940 připlouvá do britského přístavu Liverpool.

V Británii absolvuje kurz pro letecké mechaniky a od dubna 1941 slouží u 312. čsl. stíhací peruti ve funkci leteckého mechanika. V dubnu 1943 nastupuje Emil Boček do pilotního výcviku v Kanadě. Při výcviku nalétal 420 hodin na různých typech letadel. Dne 20. října 1944 nastupuje seržant Emil Boček jako letec pilot k letce B 310. čsl. stíhací perutě.

Po dobu svého působení v peruti nalétal 73 hodin a 50 minut. Absolvoval celkem 29 letů, z toho bylo 26 letů bojových, ze dvou letů se musel vrátit pro poruchu a poslední let proběhl už po kapitulaci Německa.

Po návratu do vlasti byl v březnu 1946 jako rotmistr demobilizován a v březnu 1949 jako civilista povýšen do hodnosti  podporučíka v záloze.

Po válce si Emil Boček se dvěma kamarády otevřel opravnu motocyklů a v padesátých letech pracoval v Mototechně. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let jezdil také jako motocyklový závodník a měl i několik úspěchů.

Od roku 1958 pracoval jako soustružník ve Výzkumném ústavu a v osmdesátých letech ve firmě Drukov. V roce 1988 odchází do zaslouženého důchodu. V roce 1990, kdy docházelo k rehabilitacím, byl povýšen do hodnosti kapitána, posléze majora a v roce 1993 plukovníka. Dne 8. května 2014 byl Emil Boček prezidentem republiky jmenován do hodnosti brigádního generála. V roce 2017 je jmenován do hodnosti generálmajora a v roce 2019 je Emilu Bočkovi udělena nejvyšší vojenská hodnost armádní generál.

Generál Emil Boček byl dvakrát dekorován nejvyšším českým vyznamenáním Řádem Bílého lva vojenské skupiny, a to v roce 2010 III. třídy a v roce 2019 I. třídy.
Takový člověk si zaslouží úctu nás všech a měl by nám být vzorem. V šestnácti letech odešel do zahraničí bojovat proti zlu, které náš národ postihlo, a po celý život je slušným člověkem, který se nebojí stát za svou pravdou.

Jak pana generála Emila Bočka znám, tak by jen řekl, no co, su jen normální rovné borec, pousmál by se, a pokrčil rameny. Jsem přesvědčen, a na tom jsme se s panem generálem Bočkem shodli, že bychom měli přestat rozlišovat - ten bojoval na Západě a ten na Východě. Celá společnost by se měla naučit být vděčná těm, co bojovali za naši svobodu a nezávislost, ať bojovali kdekoliv.

Pan generál Emil Boček dodnes žije v Brně a je velkým brněnským patriotem.

(Autor je čestným členem CSC) Foto: archiv autora

Diskuze k článku