Jihlavské zastupitelstvo má prý hlasovat o pojmenování nově vzniklého náměstí po Almě Rosé, hudebnici a neteři Gustava Mahlera, jak jsem zjistil od přátel a jak vyplývá z veřejných zdrojů. 
Nemám samozřejmě tušení, k čemu se zastupitelé přikloní a podle čeho se vlastně vůbec budou rozhodovat. Ale ať už hlasování dopadne jakkoliv, prospěje její památce už jen samotná skutečnost, že se jménu Mahlerovy neteře – a rovněž nadané houslistky – dostává v Jihlavě veřejného ohlasu i na kolbišti komunální politiky. A to několik let poté, co se zdejší kulturní veřejnost mohla s jejími osudy i s nově popsaným jihlavským působením seznámit v nejrůznějších formách. 

Když jsem ze soukromé iniciativy začal před časem spolu s dalšími příznivci hudby publiku na Vysočině Almu Rosé představovat – a odlišovat ji od Almy jiné, a to věhlasnější, totiž její tety Almy Mahlerové - setkala se naše snaha s potěšitelným zájmem veřejnosti.
Při populárně naučných pořadech se slovem o životě jejím i její rodiny a hudbou v rámci vystoupení Filharmonie Gustava Mahlera; na výstavě v Domě hudby v Kosmákově ulici; v pořadech Českého rozhlasu; v článcích zveřejněných v Jihlavských listech či monodramatem uvedeným na MHF Petra Dvorského v loňské sezóně. 

Privátním počinem bylo i vydání publikace Hoffmann-Mahler-Rosé v nakladatelství Parola, které v pasážích věnovaných rodině Rosé přinesla dosud neznámou kapitolu z osobního i koncertního propojení Almy Rosé s Jihlavou. Včetně míst, kde se zde před přibližně devadesáti lety vyskytovala – v místním divadle, někdejším rodném domě její matky Justiny Mahlerové, v Grandhotelu, na židovském hřbitově či právě v Jihlavském dvoře (dnes Dělnickém domě), kde s úspěchem koncertovala před českým i německým publikem. 

Při všech těchto počinech bylo zřejmé, že diváky, resp. posluchače Almin osud i vazby s tehdejším hudebním světem zaujal. A to natolik, že někteří – jistě v dobré víře – se zpočátku dokonce těšili na její osobní vystoupení v Jihlavě… Ale i takové momenty patří k osvětě. 

Nyní se po letech zřejmě rozhodla k této iniciativě přidat i jihlavská radnice, což je pro mě jako pro člověka, který se životem Almy Rosé autorsky i badatelsky zabývá, zároveň překvapující i potěšující. Rozhodne-li se zastupitelstvo pojmenovat prostranství před Dělnickým domem jejím jménem, bude to přiléhavé. Tam totiž hudebně oslnila a do Jihlavy navíc na chvíli přenesla i žádoucí „lesk Vídně“, jak referoval tehdejší tisk. Bylo by tak symbolické, kdyby ji nyní ocenila i Jihlava poté, co ve Vídni jedna z ulic její jméno nese již desítky let a navíc od letošního jara i jeden z tamních parků.

Jméno Alma znamená „živitelka“ či „požehnaná“. Požehnaný byl i Almin život, dokud jej tragicky neusmýkal nacistický holocaust. Za obojí si Alma Rosé, podle mého mínění, veřejnou vzpomínku zasluhuje. Snad tedy při vědomí výše řečeného bude jihlavské zastupitelstvo o věci jednat také s „myslí požehnanou“.

Diskuze k článku