Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

V prvoligové historii FC Vysočina je druhým nejlepším kanonýrem. „Rád na Jihlavu vzpomínám,“ svěřil se středopolař nebo útočník Haris Harba. Dvaatřicetiletý bosenský krajánek se v pátek vrátil na stadion v Jiráskově ulici jako soupeř a slavil vysoké vítězství Blanska 4:1.  

Možná až překvapivý výsledek.
Nečekali jsme to. Viděli jsme, jak Jihlava hrála na Dukle. Trenér nám říkal, že jde o mladý, bojovný a běhavý tým. V prvním poločase to Jihlava potvrdila. Hodně nám pomohly první dva góly.
Zlomem byl úvod druhé půle, kdy jste ubránili tlak domácích, a poté přidali třetí branku.
Přesně tak. V tu chvíli nás při některých situacích podržel brankář. Jihlava pak snížila a do úplného konce se snažila utkání nějak zlomit, ale my jsme to ustáli. Řekl bych, že naše výhra je naprosto zasloužená.
 

Jaký byl návrat do Jihlavy?
(úsměv) Jasně, že jsem se těšil. Jakmile jsem vstoupil na stadion, vybavily se mi všechny krásné chvíle, které jsem tady prožil. Byl to příjemný pocit.
 

Škoda, že chyběli fanoušci. Rádi by vás viděli v akci.
Doba je taková, nic se nedá dělat. Určitě je to škoda, že fanoušci nemohli přijít. Pokaždé vyjadřovali podporu nejen celému týmu, ale i mně osobně. Tímto jim děkuji a alespoň na dálku je zdravím.
 

Bylo na vás vidět, jak moc chcete skórovat.
Do šancí se dostávám, ale nějak se mi nedaří je proměňovat. Doufám, že to zlomím, abych se střelecky chytil.
 

Tak třeba příště proti Jihlavě doma.
(smích) Na jaře? To doufám, že se trefím dříve proti někomu jinému.
Lidí, které z angažmá na Vysočině pamatujete, v klubu moc nezbylo.
Ano. Po příjezdu jsem se bavil s Lukášem Vaculíkem a panem Šilhánem (vedoucí týmu), po utkání jsem hovořil s „Tlusťochem“ (bývalý stoper Petr Tlustý) a panem Vaculíkem starším. To je všechno. Možná ještě maséra pamatuji (úsměv).
 

Nelanařil vás Lukáš Vaculík nazpět?
(úsměv) Ne, o tom jsme se nebavili. Já mám smlouvu v Blansku.
Jihlava výrazně omladila kádr. Mnozí měli obavy, aby nehrála o udržení.
Jak jsem řekl, jihlavský tým je mladý a hodně běhavý. Zkušených hráčů v kádru moc není, ale co jsem viděl, nemyslím, že by se Jihlava měla bát boje o záchranu. V tom venkovním utkání proti Dukle ukázala, že má kvalitu. Potřebuje se nakopnout jednou dvěma výhrami v řadě. Pak to půjde.

Blansko je úplným ligovým nováčkem. Žije město fotbalem? 
Ano. Je to fotbalové město. Na první utkání přišlo hodně fanoušků, a co mám informace, tak na třetí ligu chodilo i patnáct set lidí. Máme majitele, co miluje fotbal. Dává do něj peníze a podporuje klub, jak jen to jde. Takový druhý pan Vaculík (úsměv).
 

Mají Blansko a Jihlava jako kluby něco společného?
V obou panuje rodinná atmosféra, všichni k sobě mají blízko. Jihlavské vedení se vždycky pokoušelo zajistit hráčům co nejlepší podmínky a to stejné se děje v Blansku. 
Do české fotbalové ligy, byť nižší, jste se vrátil oklikou přes několik zahraničních štací. Vyhovuje vám česká kopaná nejvíce?
Fotbal mi vyhovoval ve všech zemích, kde jsem hrál. Problém byl v trenérech. Všude, kde jsem byl, došlo k výměně trenérů, a od nových jsem nedostával prostor. Nedůvěřovali mi. Na rovinu řekli, že se mnou nepočítají. To byl hlavní důvod, proč jsem skončil v Jižní Koreji, Turecku nebo v Albánii.

Diskuze k článku