Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Dlouholetý hokejový kustod a masér Libor Kuchyňa zavzpomínal na zlaté období u české juniorské reprezentace.

Když jsme spolu hovořili naposledy, končil jste u fotbalistů FC Vysočina. Jak se vám momentálně daří?
Našel jsem novou práci, takže se mi daří dobře. Konečně mohu zase něco dělat, i když se to netýká sportu.

Můžete být rád, že to není sport, protože ten je momentálně „mrtvý“. 
Dá se to tak říct.

Je tajné, čím se živíte?
Tajné to určitě není. Rozvážím noviny.

To je náhoda… 
(úsměv) To se k tomu rozhovoru hodí, že? Obstarávám distribuci. Večer jedu do tiskárny do Prahy, pak se noviny rozdělí na třídírně a potom se rozvážejí tady po kraji. 

Jihlavské listy také vozíte?
Ano. A že je to nějakých balíků (úsměv). Jihlavské listy musejí být u čtenářů hodně populární (úsměv).

Jak vnímáte situaci kolem koronaviru?
Beru to, jak to je. Ve sportu nejsem od nového roku, takže když pak ještě fungoval, mrzelo mě, že jsem nemohl pokračovat. Nyní mě to nemrzí, protože kvůli koronaviru má sport pauzu, a ta situace je taková všelijaká. Vnímám to jako nutné zlo.

Doufejme, že alespoň hokejová reprezentace juniorů dostane kvůli mistrovství světa povolení plnohodnotně trénovat a hrát. Právě na dvacítky máte krásné vzpomínky.
Dvakrát jsme vyhráli titul mistra světa, takže mám ty nejlepší vzpomínky.

Údajně jste se objevil u juniorského národního týmu tak trochu náhodou?
Je to pravda. Dlouho jsem dělal maséra v Dukle a jednou dvacítka přijela na soustředění do Jihlavy. Protože onemocněl její kustod, tak jsem za něj zaskakoval a už jsem tam zůstal. Dělal jsem u dvacítky s přestávkami deset let.

Z té náhody se vyklubaly zmíněné dva tituly. Každoročně, když se blíží turnaj, určitě vzpomínáte.
Pochopitelně. Kouknu se na medaile, které mám schované doma, a do turnajových prospektů. Pořád jsem v kontaktu s kolegou Michalem Kábelem, se kterým jsme u dvacítky spolupracovali, a pořád si tu krásnou slávu připomínáme. Na to se prostě nedá zapomenout.

Letos v lednu uplynulo dvacet let od prvního zlata. Za pár týdnů můžete slavit druhé výročí.
Doufal jsem, že to oslavíme. Měli jsme s klukama krásný projekt, že se oba týmy sejdou v Praze a zahrají si proti sobě. Po dlouhé době bychom se všichni potkali pohromadě. Bohužel situace je, jaká je. Budeme čekat, až nám to povolí.
 

Více v tištěném vydání JL s datem 3. 11. 

Diskuze k článku