Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Příznivci jihlavské Dukly určitě pamatují krátké angažmá obránce Patrika Urbance. V aktuální přípravě bojuje o flek v prvním týmu jeho bratranec Tomáš Urbanec, hrající od roku 2015 americkou Western States Hockey League (WSHL).

„Rozhovor? Můžeme. Jenom doufám, že najdu správná česká slovíčka. To je můj problém. Po šesti letech venku mi chvíli trvá, než se vymáčknu,“ směje se jedenadvacetiletý útočník.

Zapomněl jste hovořit mateřským jazykem?

Moje čeština je hrozná. Vždycky byla (úsměv). Říká se, že pokud máte sny v angličtině a přemýšlíte v angličtině, je to konec. A přesně to se mi děje. Někdy sám se sebou hovořím anglicky (úsměv).

Jak reagují spoluhráči? (Kolemjdoucí útočník Tomáš Chlubna říká: Hlavně mluv česky).

(úsměv) Já nejsem moc ukecaný, takže se v kabině moc neprojevuji. Někteří moji mluvu možná ještě nepochytili.

Šest let v zámoří je dlouhá doba. Jak se vám žilo za „velkou louží“?

Úplně první rok byl těžký, protože jsem tam přišel v patnácti letech. Hodně se mi stýskalo po domově. Rodina, u které jsem bydlel, mě vzala za svého, což mi hrozně pomohlo. Cítil jsem se dobře a přivykl jsem tamnímu prostředí. Ale těch šest let stačilo. Mám radost, že jsem zpátky v Česku.

Je obtížné zapadnout jako cizinec do americké rodiny?

Není. Rodiny, u kterých jsou hráči ubytovaní, jsou milé a přívětivé. Rády vás vezmou mezi sebe. Úplně bez problémů.

Jaká je úroveň WSHL? (Nejde o nejvyšší mládežnickou soutěž).

Záleží na tom, v jakém jste týmu, a pod jakým trenérem. Já měl v pěti sezonách štěstí na obojí a dobré spoluhráče. V Long Beach mě vedl Chris White, který je můj agent.

V Las Vegas a El Pasu to dobré nebylo?

El Paso patří ke špičce soutěže. Měli jsme hodně náročného trenéra. Byl tam hodně tvrdý režim a dvoufázové tréninky, i před utkáním. Každý den posilovna a tři hodiny na ledě.

Doporučil byste takovou dřinu hráčům v Česku?

Je to dobrá zkušenost. Mně osobně pomohla.

Navzdory výborné produktivitě jste se nikdy nepodíval do vyšší ligy.

Ta šance se naskytla. Byl jsem draftovaný do USHL (elitní juniorská liga – pozn. red.), ale nedopadlo to. Platí tam omezení čtyř cizinců, navíc poslední rok mohly hrát jen čtyři devětadevadesátky. Byl jsem na kempu, líbil jsem se, ale tyto okolnosti hrály v můj neprospěch.

Long Beach a podobné destinace jsou hodně atraktivní. Alespoň v televizních seriálech to tak vypadá. Pláže plné svůdných žen v přiléhavých bikinách, koktejly, pohodička…

(úsměv) Záleží, na jaké jste pláži. Třeba na Venus Beach v Los Angeles takový obrázek uvidíte. Je to přesně takové jako ve filmech a seriálech. Když tam několik let žijete, připadá vám to úplně normální. Já jsem potom na pláž už ani nechodil.

Los Angeles není od Long Beach daleko. Potkal jste nějakou filmovou celebritu?

Navštívil jsem Beverly Hills i Hollywood. Člověk je rád, že vidí tato místa na vlastní oči. Žádnou slavnou osobu jsem tam ale nepotkal.

Zkoušel jste surfovat?

(úsměv) Ne. Nikdy mě to nenadchlo, a upřímně řečeno nemám rád vodu v oceánu. Nerad chodím daleko od břehu.

Chápu. Vlny, žraloci…

Znám se s jednou tamní rodinou. Jejich syn hrál hokej a nyní surfuje. Říkal, že to není sranda, protože žraloků tam je opravdu hodně.

Jak se žije dospívajícímu muži v Las Vegas, městě hazardu a hříchu?

(smích) Blbě, protože vám musí být jednadvacet let, abyste se mohl bavit, někam jít.

Automaty, ruleta, nic takového se ve vašem případě nekonalo?

Kasino jsem navštívil, ale nemohl jsem hrát. Teď už bych mohl (úsměv). Jinak Vegas samo o sobě není velké. V centru to žije, casina, herny a další lákadla, všude na vás něco bliká, ale okolo centra je to klidné město. Lidé tam žijí úplně normálně.

Díky reality show Pown Stars je hodně profláklá jedna místní zastavárna.

Vím, co myslíte. V té zastavárně jsem se byl podívat s jedním švédským spoluhráčem. Máme tu show rádi, tak jsme se tam vydali. Zajímavá exkurze. Říkali jsme si, jestli náhodou nechytneme hlavní protagonisty. Bohužel jsme trefili okamžik, kdy se nenatáčelo. Zastavárna ve skutečnosti není tak velká, jak vypadá v televizi.

Vstup týmu Vegas Golden Knights do NHL v roce 2017 vyvolal ve městě hokejovou horečku.

To mohu potvrdit. Nikdo nečekal, že se tam hokej takto uchytí. Předtím málokdo věděl, o jaký sport jde, nyní to ví každý. Na autech vidíte klubové vlaječky nebo nálepky.

Na NHL jste zavítal?

Ano. Nejvíce na Anaheim, protože to bylo nejblíže mému bydlišti, když jsem hrál za Long Beach. Míval jsem vstupenky zadarmo.

Ještě jsme nezmínili El Paso.

Leží na hranici s Mexikem, proto je tam více kultur. Bydlel jsem jakoby u mexické rodiny, která ale byla americká. Poznal jsem mexická jídla nebo tradice. Dobrá zkušenost.

Jak se zrodil příchod do Jihlavy?

Agentovi jsem řekl, že bych se chtěl vrátit do Česka, protože jsem byl dlouho pryč. Jednoho dne mi napsal, že mi chce volat jednatel Dukly pan Ščerban, ať mu dám telefon. No, a jsem tady (úsměv).

Konzultoval jste případné angažmá v Jihlavě s bratrancem Patrikem, jenž v klubu krátce působil?

On už nebydlí ve Zlíně, takže nekonzultoval. Ale mluvil jsem s jeho taťkou, který říkal, že podle Patrika to v Jihlavě bylo super.

Vaše dojmy z klubu, města nebo stadionu.

Jsem velice spokojený. Moc se mi tady líbí.

Za trenéra máte Viktora Ujčíka, trojnásobného mistra světa, člena zlaté generace českého hokeje.

Jsem mladší ročník, takže mám z pana Ujčíka velký respekt. Je to pocta. Kdo může říct, že ho trénuje jedna z českých hokejových legend? Někdy si to ani neuvědomuji. Těším se, až začneme cvičit přesilovky, oslabení a další herní prvky, a pochopitelně na přípravná utkání.

Nejbližší cíle?

Dokázat, že mohu hrát hokej na profesionální úrovni. Chci na sobě pracovat, abych se každou sezonu výkonnostně posouval.

Diskuze k článku