Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Život Honzy a Petra Brožových je plný překvapení a nečekaných zvratů. Už při narození překvapili své rodiče, kteří neměli ani tušení, že dostanou dvojčata.
Oba 41letí bratři jsou si k nerozeznání podobní. Problémy poznat, kdo je kdo, mají i někteří jejich nejbližší přátelé.

Dětství a mládí strávili v rodném městě Jihlavě. Oba vystudovali technické střední školy, hráli národní házenou a s kamarády chodili do přírody.

Honza si vybral vyšší zdravotnickou školu a po jejím absolvování začal pracovat v psychiatrické léčebně. Petr odešel do Brna studovat strojírenství na vysokou školu a po dokončení začal pracovat v oboru.

Hluboká vnitřní nenaplněnost, kterou Petr v tomto období intenzivně cítil, ho přivedla do chrámu Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny.

„Našel jsem, co jsem hledal. Vykročil k svému naplnění a pohroužil jsem se do života mnicha,“ popisuje.

Rozevláté oděvy, život v jednoduchých podmínkách, prostor pro realizaci vztahu s Bohem nebo studium moudrosti dávající odpovědi na životní otázky a služba druhým.

To se stalo jeho osudem na dalších mnoho let. Prošel chrámy v Praze a v Brně. Co vlastně obnáší žít v chrámu Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny?

„Uchazeč musí splňovat určité podmínky chování. Nesmí jíst maso, pít alkohol, musí žít v celibátu a v askezi,“ přibližuje.

V chrámu musí mniši pracovat. Například vaří vegetariánská jídla, prodávají knihy a šíří učení společnosti. Chrámy získávají peníze od podporovatelů. Svým mnichům poskytují zdarma stravu, oblečení, platí za ně zdravotní a sociální pojištění.

Lidé, kteří do chrámu vstoupí, musí nejprve projít zkušebním obdobím, kdy získávají základní dovednosti. Při tom také zjistí, jestli je život v chrámu pro ně to pravé.

Petrovi život v chrámu vyhovoval. Nalezl v něm své nové životní poslání.

„Předával jsem poselství životní moudrosti v podobě knih lidem, které jsem potkával v ulicích měst po celé České republice. Setkával jsem se s odmítáním i vřelým přijímáním. Život mnicha mi umožnil probudit mé vědomí pro vnímání existence Boha v mém životě i v životě druhých lidí. Pro rodiče, rodinu i přátele v rodném městě byl ale odchod do chrámu šok. Prožívali, že ztratili syna, bratra a kamaráda,“ vzpomíná.

Petr zůstal rok v jižní Indii

Petrovo dvojče Honza přišel do chrámu za Petrem až po několika letech. Rozhodnutí svého bratra nejprve nechápal.

„Byli jsme vždy velmi propojeni, a teď žil každý z nás v jiném světě. Nechápal jsem, proč se všeho vzdal. Nedokázal jsem to pochopit. Až v průběhu několika let jsem v srdci ucítil stejné nutkání jako Petr a odešel jsem také do chrámu,“ popisuje své tehdejší pocity Honza.

Jako mniši začali oba bratři spolu cestovat v obytném autě a rozdávat knihy. Do doby než se stali mnichy, toho moc nenacestovali.

Jako členové chrámu během čtyř let navštívili většinu větších českých i moravských měst. Poslání je zavedlo do Německa, Chorvatska, Ukrajiny i do tajuplné Indie.

Zatímco Jan se z Indie po třech měsících vrátil, Petr v jižní Indii zůstal ještě rok.

„Byl to velmi zajímavý zážitek. Chtěl jsem prohloubit své kuchařské umění,“ vysvětluje. Jihoindická kuchyně je rozmanitá. Využívá mnohá koření, ovoce i zeleninu, které se na Západě používají jenom zřídka.

Největší vliv na Petra měl jeho indický učitel vaření. Říká, že ho ovlivnila jeho nesobeckost, pokora, vyrovnanost, touha pomáhat a sloužit. To Petrovi umožnilo tyto vlastnosti prohlubovat ve svém životě a vkládat je také do vaření.

„V Indii jsem zjistil, že vaření je pro mě službou, kterou se dokážu dotknout srdcí druhých lidí. Dát jim podporu, povzbuzení, radost, klid a úlevu,“ shrnuje.
Před pěti lety Petr a Honza z chrámu odešli. Petr se chtěl oženit a Honza chtěl získané poznatky uplatnit v běžném životě.

Petr posledních pět let pracoval v gastronomii v Brně. Honza pak ve stejném oboru v Novém Městě na Moravě. Jejich snem bylo otevřít si společnou vegetariánskou restauraci.

Rozhodli se, že se vrátí do Jihlavy, především proto, aby byli nablízku svým rodičům.

Příprava vlastního podnikání jim zabrala několik měsíců a pak přišel koronavirus…

„Pandemická situace nám dala výzvu, jestli jsme opravdu odhodláni vykročit za vlastním snem. Rozhodli jsme se začít a již od počátku zažíváme pocity naplnění a povzbudivých ohlasů lidí, kterým dovážíme naše obědy. Přináší nám radost, že můžeme lidem nabídnout chutná, zdravá a výživná jídla, která je naladí do pohody,“ dodávají sympatičtí bratři.

Diskuze k článku