Víte, kolik profesionálů na světě se dnes zabývá výzkumem rakoviny?  Odhaduje se, že to bude asi 500 000 lékařů, biologů, chemiků, laborantů. Polovina obyvatel Prahy dnem i nocí přemýšlí a pracuje na tom, aby nás zbavila novodobého moru. Přesto se to nedaří. Všechno je velmi komplikované, lidské tělo se skládá asi ze 100 tisíců miliard buněk. Nicméně něco víme, medicína nám doporučuje zdravý způsob života, pohyb, vyvarovat se stresů.  

Bohužel obyvatelé jihlavského předměstí Bedřichova vnímají i jiné nebezpečí. Bojí se formaldehydu v ovzduší. Četl jsem o tom, a četl jsem i o tom, že odborníci z Brna Jihlaváky ujišťují, že se nemají čeho bát. Pro mne mají takovéto posudky z Brna cenu toaletního papíru. Mám právo to psát, protože jsem prodělal těžké onkologické onemocnění plic a operaci v Praze v nemocnici na Vinohradech. To je i důvod, proč mám pro strach obyvatel Bedřichova pochopení. Nedovedu pochopit, jak někdo může s rizikem rakoviny hazardovat. I když jde jenom o riziko. Jak se vůbec mohou najít manažeři, kterým je zdraví populace lhostejné? Domnívají se, že jsou sami nedotknutelní?  

Čekal jsem, že se někdo obyvatel Bedřichova zastane. Hygienická služba? Ekologický odbor města Jihlavy? PhDýové z VŠPJ? Nikdo nic? Některé z těchto složek mají dokonce za povinnost zdraví občanů Jihlavy chránit. V Minneapolis v USA teď chtějí rušit místní policii. Co kdybychom v Jihlavě přeorganizovali úřady, které evidentně zanedbávají svoje povinnosti? 
V každém případě bych chtěl obyvatelům Bedřichova říci, že jejich obavy plně chápu a držím jim palce. Jistě nejsem sám. Bedřichov Lives Matter! Na životě obyvatel Bedřichova záleží!
Píšu to i proto, že dřevotřísková rakovina má už v našem městě i svoje metastázy. Jeden z referentů této filantropické továrny na dřevotřísky založil oddíl amerického fotbalu s názvem Gladiators, který v Rošického ulici terorizuje svým řevem celou čtvrť. Sám o tom chlubně napsal v jednom tiskovém interview. Snažím se vybavit si morální profil tohoto dřevotřískového referenta. Představte si to. Během týdne zamořuju Bedřichov cyklónem B (obrazně řečeno), a o víkendu, abych se odreagoval, si zaskočím jako nevítaný host do Rošického ulice, abych tu způsoboval utrpení důchodcům a nemocným, kteří potřebují klid a nadýchat se čerstvého vzduchu. Mají takoví jedinci hroší kůži? Za tím vším musí být i nějaký latentní sadismus, touha ubližovat druhým. O tom svědčí i samotné jméno Gladiátoři. Kdo to byli gladiátoři? Profesionální zabijáci. Já bych se za takové jméno styděl. Ostatně americký fotbal je původně rasistická hra, inspirovaná Ku-Klux-Klanem. Stačí si přečíst něco o amerických dějinách.

Bedřichov i Rošického ulice jsou stejný modus operandi. Je to svědectví o pohrdání slabšími, bezmocnými a nemocnými. Židovská myslitelka Hannah Arendtová nás poučila o banalitě zla, které se schovává za zákony, předpisy, normy. Já nic zlého nedělám, neporušuju zákony. Já nic, já muzikant. Svědomí je chiméra, na kterou věří jenom prostoduší lidé, že? Mínění místních obyvatel přece nic neznamená. Obyvatelé Bedřichova a Rošického ulice jsou zredukováni na úroveň bezprávných afrických a amerických domorodců z 19. století. Kde je demokracie? 

Rád bych se přestěhoval někam, kde nebudu muset dýchat formaldehyd a celý víkend poslouchat zvířecí řev Gladiátorů. Nevím, zda se mi to podaří, jsem chudý jako kostelní myš. A tak mám jenom jedno poslední přání. Aby mi šéf oddílu Zabijáků v Jihlavě ve své lidumilné firmě pro lásku boží opatřil jednu pěknou dřevotřískovou rakev… 

Diskuze k článku