Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Na běhání do vrchu je devětadvacetiletá Lucie Maršánová z Rančířova u Jihlavy expert. Na listopadovém mistrovství světa v argentinské Ville la Angostuře ale čelila nové – zatím životní – výzvě. Závod v horském maratonu (42 km, 2.200 m převýšení) dokončila jako patnáctá nejrychlejší žena (čas 4:06:30) a nejlepší česká reprezentantka vůbec.
 

Co vás přimělo absolvovat horský maraton?
Klasickým kratším běhům do vrchu se věnuji pátým rokem. Loni na podzim ke konci sezony jsem se rozhodla, že jen tak, bez přípravy, zkusím v Itálii první dlouhý horský závod. Jednalo se o závod Světového poháru ve skyrunningu. Neskutečně se mi vydařil. Doběhla jsem šestá, což mi vnuklo myšlenku, že bych mohla v dalším roce zkusit zase něco nového, tedy dlouhé horské závody.

Takže jste na světovém šampionátu v běhu do vrchu zvolila místo krátké tratě maraton. 
Ano. Na krátké trati bych možná dosáhla lepšího výsledku, ale této volby rozhodně nelituji. Jak samotný závod, tak hlavně příprava na něj a vše s tím spojené mě naučila obrovské množství nových věcí. Což je vlastně možná cennější než samotné výsledky (úsměv).

Závod prý byl vyčerpávající.
Ano, byl velice náročný a obrovsky pestrý. Běželi jsme typickým patagonským lesem, po uzounkých cestičkách, přebíhali jsme několik ledových řek, sbíhali skalnaté svahy a na nejvyšším vrcholu jsme dokonce běželi asi kilometr ve sněhu. Právě ta rozmanitost z něj udělala těžký a nevyzpytatelný závod.
 

Alespoň máte nač vzpomínat.
Byl to pravdu velice intenzivní zážitek a obrovská zkušenost do budoucna.
 

Prý jste zažila během závodu chvíle euforie i totálního vyčerpání.
Prvních pětadvacet kilometrů se mi běželo úplně skvěle. Byla jsem až překvapena, jak mi to jde. Bavilo mě to, navíc jsem se pohybovala na čele závodu kolem šestého místa. Ovšem poté jsme začali stoupat do vysoké nadmořské výšky…
 

A bylo zle… 
Na takovou výšku nejsem příliš zvyklá, což zřejmě zapříčinilo, že najednou jsem začala být hrozně rychle vyčerpaná. Motala se mi hlava, byla jsem dost malátná a bez sil.
 

Jak jste zareagovala?
Musela jsem zpomalit. Během stoupání na vrchol mě předběhlo asi osm závodnic. Nahoře mi hlásili, že jsem patnáctá. Tuto pozici jsem dokázala v závěrečném skoro desetikilometrovém seběhu udržet až do cíle. Zřejmě i proto, že jsem z té nadmořské výšky klesala dolů. Poslední dva kilometry sice byly hodně těžké, ale vedly už městem, kde podél trati stály davy fanoušků, což závěr trošku usnadnilo (úsměv).

Neuvažovala jste, když vám bylo na trati ouvej, že to vzdáte? Jak se člověk motivuje, aby závod dokončil?
To mě ani nenapadlo. I když vlastně na chviličku ano. Přibližně ve třetině závodu jsem se hodně lekla, protože jsem si nehezky zvrtla kotník. Po pár krocích se ukázalo, že to nebude nic vážného a mohu běžet dál. A jak se motivuji? To je dost těžká otázka… Já se moc motivovat a přemáhat nemusím. Jsem prostě ráda, že mohu běhat a závodit. A že to je někdy těžké? To k tomu přece také patří (úsměv).
 

Nějaký recept na překonání těžkých chvil a momentů určitě máte.
Velkou motivací je určitě to, že chci prostě tady a teď zúročit všechnu dřinu, energii a práci, kterou jsem investovala do přípravy na závod. A samozřejmě myslím na to, že rodina, kamarádi a fanoušci čekají na výsledek, nebo přímo na mě v cíli, a tím, že to zvládnu, jim udělám radost (úsměv).

Jste spokojena s umístěním a výsledným časem?
Ano, s umístěním jsem nakonec spokojená. Upřímně, po zářijovém mistrovství Evropy ve skyrunningu (31 km, 2.600 m převýšení – pozn. red.), kde jsem doběhla pátá, jsem před závodem pomýšlela na top desítku. Ale jednalo se o můj první maraton, a doběhnout při něm patnáctá na světě, navíc jako nejlepší Češka, rozhodně není vůbec k zahození (úsměv). Co se týče času, ten se na těchto typech závodů, vzhledem k převýšení a rozmanitosti terénu a podmínek, dopředu těžko odhaduje.
 

Byl to váš zatím nejtěžší závod?
Jak se to vezme… Velkou část se mi běželo opravdu parádně, takže v tu chvíli to vůbec těžké nebylo (úsměv). Ten konec už byl horší. Ale závody, které se vám již od začátku běží špatně, jsou mnohem těžší.
 

Jak dlouho člověk po takové fyzické námaze regeneruje?
Doba regenerace hodně záleží na tom, jak se člověk hned po závodě a během dnů po něm chová. To znamená, jestli se protahuje, cvičí, absolvuje třeba masáže, či saunu a zda dostatečně a kvalitně jí a spí. My jsme hned ráno po závodě absolvovali přes třicet hodin dlouhou cestu zpět do České republiky, což rozhodně nebylo ideální. Takže jsem z toho všeho byla hodně bolavá a unavená (úsměv).
 

Takže jste si dala na chvíli „oraz“.
Zhruba po deseti dnech jsem byla schopná odběhat standardní trénink a po čtrnácti dnech jsem si zaběhla kratší závod tady v České republice, kde jsem si dokonce vylepšila osobní rekord z předchozích let. Proběhnout jsem se šla ale hned den po závodě, při čekání na další letadlo. Bez toho by byla regenerace také delší (úsměv).
 

Měla jste čas, kochat se krásami Argentiny?
Po pravdě řečeno moc ne. Do Argentiny jsme přiletěli v pondělí večer a závodili v sobotu, ale před takto velkým, navíc reprezentačním, závodem se musí člověk plně koncentrovat na sebe a program dne podřídit tomu, aby byl připraven podat co nejlepší výkon. V rámci možností jsem se snažila načerpat co nejvíce vjemů z takto cizí země. Příroda je tam nádherná, ale život tam určitě lidé nemají snadný.
 

Co plánujete na příští sezonu?
Ještě nevím, co přesně si vyberu, ale prioritou opět budou běh do vrchu a skyrunning. Chtěla bych se znovu kvalifikovat na mistrovství Evropy i světa v běhu do vrchu a na mistrovství světa ve skyrunningu a důstojně na těchto akcích reprezentovat Českou republiku. Také chci absolvovat, nejspíše na jaře, několik silničních závodů a párkrát se vrátit k mojí dráhové minulosti, abych viděla, jestli jsem to nezapomněla. Uvidíme, jak to půjde skloubit s přípravou na ty prioritní závody. Neuškodilo by více soustředění v horách ve vysoké nadmořské výšce než letos. Jejich absence je jednou z mých největších limitací.

Diskuze k článku