Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Na mistrovství světa v silovém trojboji před dvěma lety zvedl rovnou tunu a vybojoval stříbro. Letos v Dubaji ani patnáct kilo navíc nestačilo jihlavskému reprezentantovi Tomáši Šárikovi na stupně vítězů. „Konkurence byla obrovská a tomu odpovídaly výkony,“ řekl osmý nejlepší powerlifter planety ve váze do 120 kg.

Jak hodnotíte dosažený výsledek?
Veskrze pozitivně. Podle výkonnosti v tréninku jsem před odjezdem říkal, že výsledek kolem osmého místa by byl dobrý, což se nakonec podařilo. Navíc jsem překonal vlastní osobní, potažmo český rekord. Mohlo to dopadnout ještě o fous lépe, ale to jsou kdyby…    
Plánoval jste útok na rekord?
Původně jsem chtěl udělat český rekord v dřepu, jenomže tato disciplína nedopadla podle představ. Hned první pokus jsem kvůli technickému problému opakoval a ještě jsem si poranil prst na ruce. Praskla mi nějaká šlacha. Plán byl nastavený tak, abych překonal loňských 1.012,5 kilo, což jsem se domníval, že s tou poraněnou rukou nedopadne. Ale nakonec jsem podal takové výkony, jaké jsem očekával.
 

Co chybělo, abyste se umístil ještě lépe?
Z mého pohledu ten dřep. Trénink jsem měl nastavený trochu výše než jsem předvedl při závodě. Uvažoval jsem o 385 kilech, ale poté, co první pokus nedopadl, by bylo riziko jít rovnou na takovou váhu. Nakonec jsem skončil s poraněným prstem dvě a půl kila pod českým rekordem, což není žádná mizérie. Paradoxní je, že v dřepu jsem si nejvíce věřil. Naopak na benčpresu vůbec a vyrovnal jsem osobní maximum (úsměv). Někdy vás závod překvapí.  

Příprava proběhla bez problémů?
Zvládl jsem ji v mezích zdravotních možností. Tréninkový cyklus byl enormně dlouhý, o pět týdnů delší. Obvykle trénuji jedenáct až dvanáct týdnů. Letos to bylo šestnáct až sedmnáct. Cítil jsem se trochu unavený, protože tak dlouhou dobu v kuse jsem se nikdy na žádnou soutěž nepřipravoval.
V polovině září jste absolvoval závodní generálku na Arnold Classic Europe v Barceloně (čtvrté místo v open kategorii, výkon 985 kg).
Účast na Arnoldovi mi pomohla. Bez tlaku na výsledek jsem nacvičil a vyzkoušel, co bylo potřeba. Před mistrovstvím světa jsem se cítil hodně sebejistě. Věděl jsem, že pokud nepřijde zranění, mohu prodat formu.

Mistrovství se konalo v exotické Dubaji. Jak ho „šejkové“ organizačně zvládli? 
Nějaká finanční injekce určitě proběhla, protože pořadatelé připravili velice důstojné sportovní prostředí. Opravdu všechna čest. Třeba tak velké pódium, na kterém jsme soutěžili, se vidí málokdy. Problém byl, že hala na vodní sporty, v které jsme soutěžili, se nacházela čtyřicet kilometrů od hotelu.

Vy jste soutěžili na bazénu?
Ano. Bazén překryli deskami a kobercem a postavili na něm jak závodiště, tak hlediště. Za jednou plachtou trčely velké můstky na skoky do vody.
Neměl jste obavu, že se proboříte a vykoupete?
Trochu jsem se bál (úsměv).

A divácká kulisa?
Nebyla to klasická kulisa, kdy diváci křičí a povzbuzují vás. V publiku většinou seděl zbytek startovního pole závodů lehčích vah. Příjemné překvapení bylo, když nás přišel pozdravit bývalý powerlifter Pepa Mička z Pacova (první český mistr světa v kategorii veteránů z roku 1991 – pozn. red.).
V původní nominaci na mistrovství jsem byl kolem dvanáctého místa, ale nakonec reprezentovali Českou republiku jenom dva závodníci. Vy a Jaroslav Šoukal.
Tím, že se šampionát konal v Dubaji, stouply náklady a ne každý si to může dovolit. Kdyby se mistrovství konalo blíže, nebo rovnou v České republice jako před dvěma lety v Plzni, odhodlá se ke startu více reprezentantů. Já mám slušně zajištěnou podporu od Kraje Vysočina a částečně od Českého svazu silového trojboje. Aby vás svaz podpořil, musíte mít šanci na dobré umístění, například jako já do osmého místa. Zdaleka ne každý na to dosáhne. Proto mám v hlavě zafixováno, že musím udělat dobrý výsledek. Další věc je, že existuje RAW divize silového trojboje (bez podpůrného vybavení – pozn. red.), která zažívá větší boom. V tom klasickém trojboji zůstávají závodníci staršího data narození. A mladých tolik nepřichází.

Ke starší generaci patříte i vy. Jaké máte plány na příští rok?
Pokud vydrží zdraví, chtěl bych závodit na mistrovství republiky, Evropy i světa. To je můj předběžný plán. Mistrovství světa je nominačním závodem na Světové hry, na kterých bych rád startoval. Už jsem se dvakrát nominoval, ale jenom jako náhradník. Uvidíme, jak to dopadne. Pojede deset lidí ze dvou kategorií, tedy šest medailistů plus čtyři podle bodů. Proto bude šampionát stejně nabitý jako letos.

Diskuze k článku