Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

„Nerada lítám,“ přiznává Jana Fašinová, rodačka z Pavlova na Jihlavsku. Přitom je jednou z těch, kdo prostě létat musí. Pracuje totiž v Bruselu v Evropském parlamentu. 
Doma se ukázala na podzim. Při té příležitosti absolvovala i besedu ve stonařovské škole. Žákům přiblížila evropské instituce. A děti uviděly „člověka z masa a kostí, který seděl ve stejné lavici jako oni a nyní je v Bruselu“. 
Ukazuje tak, že Evropský parlament není tou dalekou až imaginární institucí, ale je tvořen lidmi a Jana Fašinová je jedním z nich. 

„Děti jsou ochotné naslouchat. Nedělám žádnou politickou propagandu, vysvětluji jim, jak fungují evropské instituce,“ říká hned v počátku. Svým příkladem dokazuje, že i člověk z malé vesničky se může dostat do nejvrcholnějších orgánů Evropské unie. 
Pro děti v 9. třídě připravila kvíz v angličtině. „Výborně válely,“ zhodnotila výsledek. Několikrát již přednášela i na jihlavském gymnáziu. 
Jana Fašinová je finančním poradcem ve frakci Evropské lidové strany, která je největší frakcí (má 180 mandátů) Evropského parlamentu. Z českých politických stran do ní patří KDU-ČSL a TOP 09. Dohlíží zde na správné využití financí. 

Němčina od 4. třídy
Své první krůčky za vzděláním udělala v 1. a 2. třídě v Pavlově. „Měla jsem úžasnou paní učitelku Blanku Kozlíkovou,“ vzpomíná, „byla velmi hodná a dokázala nás motivovat k učení.“
Jana Fašinová není jedináček, má ještě tři starší sestry. „Ony mě zneužívaly, když jsme si hrály na školu. Já byla vždy žákem a ony učitelkami,“ směje se. Možná i to jí pomohlo. Když totiž přišla do 1. třídy, uměla už číst a psát, i když, jak přiznává, doma se naučila špatně psát písmeno K.
Další třídy základky absolvovala ve Stonařově. „Když byly závěje, tak se do školy nejelo, protože autobus zůstal viset v pavlovském kopci.“ 
Opět se jí vybavuje další jméno – učitele Lišky, který je vedl k hudbě. Začala tedy hrát na kytaru. 

Zásadní zlom prý nastal ve 3. třídě, kdy její tatínek, který pracoval v Jihlavě, ji přihlásil do DKO na němčinu, kam sama začala jednou týdně jezdit. 
„Spustil tím linii, která běží celým mým životem. Jsem mu za to velmi vděčná.“ Tou linií myslí německý jazyk. 
Němčinou ji provázela paní učitelka Libuše Blažková. „Každou hodinu mě zkoušela, a tak mě motivovala, protože jsem nechtěla žádnou špatnou známku.“ 
Na škole byla povinná ruština, na gymplu pak přidala k němčině i angličtinu.
„Chtěla jsem být učitelkou v mateřské škole,“ odpovídá na dotaz, čím vlastně jako malá chtěla být. To se jí sice nevyplnilo, ale dle jejího úsměvu jí to vůbec nevadí.  

Otevřené hranice
Po maturitě, kdy již byly hranice otevřené, se seznámila s rodilým mluvčím němčiny. A odešla pracovat jako au-pair do Německa. Zde prý nastal další zásadní zlom v jejím životě. Rodina, pro kterou pracovala, jí zaplatila výuku němčiny, kterou zakončila s diplomem. 
Pak se vrátila zpět do Česka, získala titul bakaláře na pedagogické fakultě a magistra na fakultě sociálních věd. 
Když studovala na magistra, vyjela v rámci studijního programu Sokrates (dnes Erasmus) kam jinam než do Německa. Aby si tu přivydělala, vzala brigádu v Dresdener bank. Zde se její pozornost upřela ekonomickým směrem. Nakonec tu zůstala několik let v oddělení ratingového poradenství. 

A jak vůbec „přičichla“ k Evropskému parlamentu? Během studií mezinárodních vztahů v Praze potkala jednoho Němce. Když se v roce 2009 Martin Kastler stal europoslancem, vzpomněl si na šikovnou a jazykově dokonale vybavenou kamarádku. Jana Fašinová se tak stala jeho asistentkou. 
„Tři roky jsem pro něj pracovala,“ potvrzuje. Pak přešla pracovat do frakce Evropské lidové strany, kde zúročila své ekonomické znalosti. 

Na kandidátce u Štětiny
Během práce pro Parlament se setkala s řadou osobností. Na jednoho vzpomíná obzvláště ráda. Na europoslance Jaromíra Štětinu, který byl v parlamentu za TOP 09 a STAN. 
Když se do dalšího volební období s topkou nedohodl, založil hnutí Evropa společně (ESO). A místo na kandidátce nabídl i Janě. „Brala jsem to jako výraz uznání. Chtěla jsem ho podpořit i proto, že v parlamentu odvedl spoustu práce a byl tam skutečně vidět.“ 
Frakce, v níž pracovala, jí musela kandidaturu povolit. „Kampaň jsem dělala ve volném čase mimo pracovní dobu,“ dodává s tím, že bylo víceméně jasné, že se do europarlamentu nemůže dostat. Pro lidi v Česku byla neznámá. 

Lákalo by jí být europoslankyní? „Určitě!“ odpoví jednoznačně. „Mohla bych zúročit všechny své zkušenosti. Vyznám se tu, orientuji se ve strukturách, vím, ´jak to chodí´, a to je velké plus.“ 
Česko má však jen 21 poslanců a v „její“ frakci jich je pouze 5. Mohou vůbec něco prosadit? „Samozřejmě,“ řekne stejně přesvědčivě. A pak vysvětluje, jak na to. Veškerá práce se odvádí „mimo kamery“ – ve výborech a politických frakcích. Velmi dobrá znalost jazyka je zde nutností. To hlasování, viditelné na kamerách, je už jen výslednicí. 

Záleží na každém z nás
Vrátí se natrvalo do Čech? „Návrat? Zatím asi ne. Jsem Češka jako poleno, ale považuji se za Evropana.“ Když jí prý nabídnou zajímavé místo třeba v Madridu, sbalí kufry a večer je tam. „Nevidím v tom problém.“
To vše je ale možné jen díky pádu komunismu. Do Janiných 15 let byla stejně jako všichni ostatní v kleci, za ostnatými dráty. Musela si dávat pozor, co si myslí a co lze říkat. 
„Sametová revoluce byla pro mě šťastně ´načasovaná´. Otevřel se celý svět, nejen Evropa. Otevřely se nám nové horizonty v literatuře, umění… je obohacující, když se člověk může dozvídat nové věci v cizích jazycích.“
A jak dodává, znalost jazyka vám pomůže nejen komunikovat, ale vstřebávat prvky kulturní, společenské… dané země. 

Tam směřuje i své besedy a přednášky pro mladé. „Motivovat je, aby měli chuť podívat se za ten kopec…“ Možnosti na to mají. Chce to být jen aktivní. 
„Nikdo jiný nás nikam neposune, člověk se musí sám snažit a překonávat překážky…a pak je za to odměněn.“ Širšími obzory, nadhledem, znalostmi… „Záleží na každém z nás, zda chce poznávat něco nového.“ 
Jaký je její sen? zazní poslední otázka. „Sen?“ opakuje a po chvilce zmíní něco zcela jiného než Unie nebo práce: „Abychom byli všichni zdraví.“  

Diskuze k článku