Lenka Kopčáková
redaktor
mobil:+420 736 193 687
nzr.redakce@centrum.cz

„Ve vodě se cítím doma,“ říká reprezentantka v ploutvovém plavání Adéla Švomová ze Žďáru nad Sázavou. Sedmnáctiletá dlouhovlasá a vysoká slečna se vydala v rodinných šlépějích. 
Ploutvovému plavání se věnovali maminka Iva, strýc i dědeček Erich Ferdus. 
„Mám ráda ten pocit pod vodou, kde není nic slyšet, jsem jen sama se sebou a musím se překonat,“ říká na úvod několikanásobná držitelka zlatých medailí z národních soutěží po Evropě a dvou bronzů ze světových pohárů. Jen při letošním mistrovství ČR se jí blýsklo na krku devět zlatých z celkem 13 medailí.

Jak Adéla na úvod vysvětluje, existují dva styly ploutvového plavání. „Styl delfín se plave s jednou velkou ploutví a styl bi-fins se dvěma gumovými ploutvemi. Je to takový obohacený kraul se šnorchlem a ploutvemi,“ připodobňuje. 
Sama závodí s jednou ploutví. Ta také něco váží a při cestování je pro dívku nutnou zátěží. „Mám ploutev z karbonu, takže je hrozně křehká na přepravu a balím ji do různých krytů,“ říká závodnice. Ploutev stála 15 tisíc Kč.
Adélinou oblíbenou disciplinou je sprint na 50 metrů. „Plave se na jeden nádech bez šnorchlu,“ vysvětluje dívka. Dlouhé tratě lze plavat také pod vodou s lahví stlačeného vzduchu. „Nejdelší distance je 400 metrů, tedy osm 50metrových bazénů. Láhev si držíme před sebou,“ popisuje.

S plaváním Adéla začínala v útlém věku. První závod absolvovala v pěti letech. Dnešní studentka třetího ročníku gymnázia většinu dní v týdnu vstává v pět a za hodinu už skáče do vody. Po tréninku běží do školy. Pak následuje další „suché“ posilování při volejbale.  
Adélinou parketou jsou sprinty. První velký zahraniční závod absolvovala ve svých 15 letech, Světový pohár v maďarském Egeru. 

Tehdy medaili nezískala, o rok později však splnila A-limit do juniorského národního týmu a kvalifikovala se tím na nastávající mistrovství Evropy v tureckém Istanbulu. Tam Áďa plavala relativně dobře, umístila se devátá, těsně pod finálem. 
Letos v únoru na Světovém poháru v Maďarsku získala bronzovou medaili na dvojnásobnou trať (100 m) pod vodou s lahví. A placky na krku z těch nejvzácnějších kovů jí letos až do prázdnin přibývaly. Na dubnovém mistrovství Slovenska v Bratislavě překonala A-limit o tři desetiny. O měsíc déle na mistrovství Rakouska v Linci vyhrála všechny čtyři tratě a ještě dosáhla nejlepšího výkonu své kategorie B. 

Na mistrovství ČR, které se konalo letos na přelomu května a června, získala 13 medailí, a devět z toho bylo zlatých - třikrát v kategorii žen, kde jsou na závodnice daleko vyšší nároky.
Uprostřed letních prázdnin přišlo mistrovství světa v Egyptě. Celkem čtyřikrát se dostala do finále a na „stovce 100PP“ zajela český juniorský rekord. „Byla jsem první juniorkou, co to zvládla pod 42 vteřin. Wow! To jsem fakt nečekala,“ raduje se ještě dnes.
Druhý den Adéle při závodu pod vodou vypadla automatika z pusy, takže dojela se ztrátou. Třetí den MS se jela Adélina „padesátka“. Jenže ve finále zaúřadovala smůla. 
Závodnice kvůli přesnosti časů startují z měřících desek. Ta Adélina byla uvolněná a závodnice si o ni roztrhla plavky. Při sprintu je nutné být zcela koncentrovaný, ale příhoda dívku rozhodila. „Ty plavky stály 10 tisíc. Začala jsem brečet do brejliček, ale plavala jsem...,“ uvádí. Nakonec dívčin čas nebyl tak zlý, ale zůstal sedm setin pod jejím osobním rekordem. 

V předposlední den SP se Žďáračce ve finále podařila padesátka pod vodou. Radovala se. „Podle videí jsem byla kolem pátého místa,“ vzpomíná. Jenže startovací desky kvůli poruše nezměřily časy, a tak rozhodčí určili pořadí dle předchozího postupu. 
Češi nakonec skončili šestí, což byl úspěch. Ale Adélka bez medaile byla zklamaná.
Dnes již hledí dál. „Rok 2019 byl můj poslední v juniorce, od ledna začínám seniorský věk a jdu do Áčka,“ říká. Má velký sen dostat se do národní seniorské reprezentace. 
„V roce 2020 se jede mistrovství světa v ruském Tomsku a moc bych tam chtěla,“ určuje si dívka další milník s tím, že příští rok jí také čeká maturita. 

Diskuze k článku