Jak se stalo, že věci veřejné tři desetiletí po listopadu došly tak daleko, že v čele země vládne sprostota a podvod? Že je vše jinak, než jsme si tenkrát představovali, věřili? Že se bojíme o svobodu?
Člověk by měl hledat příčinu současného dění. Jako lékařka vím, že léčba nemoci bez znalosti její příčiny nemůže být úspěšná.

Abychom správně chápali současnou politickou situaci, měli bychom se zahledět do historie. Připomenu jen nedávné události, dnes mnoha lidem neznámé nebo zapomenuté. 
V roce 1917 se v Rusku dostal k moci bolševický režim, který má na svědomí životy milionů obyčejných lidí i elity národa. V roce 1948 se tento běs rozšířil i do českých zemí. 

Jsem vděčná svým rodičům, zejména svému otci Čestmíru Hofhanzlovi, že přede mnou nezamlčeli zločiny komunismu, jak bylo běžné, ze strachu, ve většině rodin této země. Výsledkem mlčení o těchto zvěrstvech je současná ztráta paměti na události, na které se nesmí nikdy zapomenout, aby se nezopakovaly.
Jsem přesvědčena, že příčinou marasmu současné politické scény, lži, zlodějin, nemravnosti, hrubosti a neslušnosti, je tzv. tlustá čára za zločiny komunismu. Bylo bláhové očekávat, že se Česká země po roce 1990 bude vyvíjet do svobodné, pravdivé, slušné a mravní společnosti, když nedošlo k odsouzení zločinného režimu, se všemi důsledky (např. poválečné Německo prošlo denacifikací). 

Komunistická strana měla být postavena mimo zákon a komunistickým pohlavárům, příslušníkům StB, bachařům, lidem se zločinnou komunistickou minulostí, měl být dán zákaz působit ve veřejné scéně po dobu alespoň 30 let. Takto jsme se měli postavit ke svým hříchům a dnes bychom tady nestáli a nestrachovali bychom se o svou svobodu. 
Po každém zlém skutku musí následovat trest, který nemusí mít násilnou podobu, ale který dává jednoznačně na srozuměnou, že některé věci se prostě nedělají. Po roce 1990 se dalo najevo ať už záměrně, z bláhového nadšení, či z neznalosti, že neslušnost, zlodějina, nemravnost a poškozování druhých se v této zemi netrestá a dnes sklízíme ovoce tohoto postoje. Pravdou a láskou se nedá přemoci zločin a svévole, ale důsledným odsouzením a trestem.

Pan Zeman a pan Babiš se bohužel chovají jen podle mnohaletého nastavení české společnosti. Tito dva nejvyšší představitelé českého státu oplývají všemi kvalitami bolševických předáků, s podporou komunistické strany ve vládě. 
Zeman, Babiš a další, které vnímáme jako ohrožení svobody naší země, jsou jen špičkou ledovce a pokud se na celou situaci nepodíváme od základů, ke změně k dobrému v této zemi nedojde. Je třeba vědět, kdo a co připravilo těmto lidem cestu.
Byl to pan Havel, který přišel s představou, že stačí tlustá čára za komunistickou minulostí, a pravdou a láskou se přemůže zlo bez jeho potrestání. Tímto postojem měl velký vliv na další vývoj a nese velkou odpovědnost za současný stav České země.
Pan Klaus, který divokou privatizací umožnil lidem s komunistickou minulostí získat majetek této země a následně se tak postavit do jejího čela.

Bez vědomí příčin a následků budou zde, tak jako v Rusku, vládnout mocní oligarchové, kteří se mohou stát ohrožením svobody, ať už tito lidé ponesou jakékoliv jméno. 
Ještě bych se ráda zastavila u dvou tak často dnes deklamovaných pojmů svoboda a demokracie.
Demokracie – vláda lidu. Situace, ve které se nacházíme, vznikla díky demokracii. Ze státní pokladny uplacený lid si zvolil do svého čela Babiše a Zemana. Tak jako Němci zvolili v demokratických volbách Hitlera se všemi známými důsledky nejen pro Evropu.
Výsledek demokracie totiž záleží na pojetí svobody. Pokud svobodu využijeme k pěstování lidství, směřujeme k pravdě, je ctěna slušnost a dobré mravy, takovýto demokratický stát a jeho lid prospívá. 

Pokud však svobodu v demokracii žijeme jako svévoli, převáží zlodějina, lež, neslušnost, arogance a nezodpovědnost, a tím se připraví cesta k diktatuře. Bohužel, obávám se, že je pozdě, neslušnost a svévole získala na politické scéně nadpoloviční většinu a opozice, místo aby vyšla se svými voliči do ulic spolu s občanskou iniciativou, mlčí.
 

Diskuze k článku