V úterý 15. 10. jsme se zúčastnili projektu Post Bellum s názvem Paměť národa. Pod tímto slovním spojením jsme si toho neuměli moc představit a nevěděli jsme tak, co nás ten den ve škole čeká. Ale už to začalo! Nejprve jsme se vzájemně představili a potom jsme měli ostatním sdělit, co je pro nás domov. Některé odpovědi našich spolužáků byly opravdu zajímavé, protože jsme se třeba dozvěděli, že domov je pro ně hlavně bezpečí, kamarádi nebo třeba postel.
Potom nám organizátoři projektu ukázali čtyři pojmy -  nájezdníci, kočovníci, uprchlíci a ekonomičtí migranti. Nejprve jsme měli sami říct, co tyto pojmy znamenají a potom jsme si některé společně dovysvětlili a přiřazovali k nim kartičky s dalšími podřazenými pojmy (Avaři, Slované atd.). 

Po společné práci jsme se rozdělili do čtyř skupin. Dostali jsme plakáty, fotky a volební programy. Měli jsme se vžít do role zástupců čtyř parlamentních stran a ve stručnosti ostatní seznámit se svým volebním programem. Každá strana se nějak představila, některá s menším či větším ostychem (Komunistická strana Československa, Československá strana lidová, Agrární strana), zato Národní obec fašistická zastoupená jednou skupinou našich spolužáků vystupovala zcela suverénně, tak jak to bylo skutečně i v minulosti.
V další části projektu jsme se seznámili s reálnou situací z naší historie, kdy na Dunaji uvízla loď s židy. Nikdo včetně našeho státu jim nechtěl pomoci, protože neměl v úmyslu naštvat Hitlera. Naším úkolem bylo hlasovat za svoje parlamentní strany, co s židy uděláme. Převládlo v nás dobro a naše hlasování dopadlo pro židy záchranou. 

V reálné historii nakonec židy pomohly zachránit dobročinné organizace. Projekt nás po celou dobu zajímal a bavil, ale začínali jsme být trochu unavení. A tak nás organizátoři projektu zase zaktivizovali. „Děcka, vstaneme a chodíme po třídě. Pohybujeme se a čteme lístečky o Evě. Po přečtení informace si vyměňte lístečky se spolužáky a čtěte další. Tak hýbejte se!“ To byly pokyny před další aktivitou. 
Začali jsme se pohybovat po třídě a předávali si lístečky s informacemi. Vůbec jsme neměli tušení, o jaké Evě se předtím mluvilo. Ale postupně jsme zjišťovali, že Eva je česká židovka, žije s rodiči a dvěma sestrami, vystudovala gymnázium atd.
Pak nastala nejzábavnější část projektu. Rozdělili jsme se do šesti skupin a každá z nich měla předvést scénku z jednoho roku Evina života. Každé naší scénce předcházelo vždy krátké ilustrační video, které ukazovalo, co se stalo ve světě v tom konkrétním roce. Scénky se všem povedly a nám se moc líbily, hlavně ta poslední, kterou ztvárnili kluci z devítky. 

Scénka představovala pětadvacetiletou Evu v roce 1938, jak se zasnoubila s židovským advokátem Zdeňkem i přes počáteční odpor jeho rodičů. Vše jsme brali jako hru a zábavu, ale nakonec jsme se dozvěděli, že Eva skutečně existovala a jmenovala se Kalinová. Kvůli svému židovskému původu a hrozbě války emigrovala do Izraele a potom do Anglie. 

Se svojí rodinou se už nikdy neshledala, protože všichni zahynuli v koncentračních táborech.
Najednou vše, co jsme brali jako hru a zábavu, dostalo tragické obrysy a my jsme díky celodennímu projektu pochopili význam spojení paměť národa, neboť na základě pamětí paní Evy Kalinové jsme poznali kus naší, byť smutné historie. Navíc jsme si uvědomili, jak dějiny ovlivnily životy obyčejných lidí.
 

Diskuze k článku