Veronika Dawidowicz
marketing
tel.:+420 567 578 024
mobil:+420 732 506 053
dawidowicz@jihlavske-listy.cz

Zpěvačka Naďa Urbánková oslavila letos koncem června své osmdesáté narozeniny. Kde bere energii?

Co vám v poslední době udělalo největší radost?

Raduju se vlastně pořád. Jsem v podstatě spokojený člověk. Podstatné je, že jsem zdravá. Musím taky říct, že jsem měla krásnou oslavu osmdesátin.
Jak probíhala?

Říkala jsem si, že děkuju Pánu Bohu, že osmdesát je jen jednou za život. To byla smršť. Nečekala jsem, kolik lidí mi bude psát, kolik lidí za mnou přijde. Bylo jich strašně moc a bylo to strašně příjemné a krásné.

U nás v Želivě to byl pan opat, známí z kláštera a sousedky, lidi, které jsem léta neviděla ani o nich neslyšela. Všichni mi přáli a donesli mi spoustu dárků a roztomilostí. Samozřejmě i moje dcera mi připravila nádhernou oslavu.

Vypadáte pořád stejně dobře, jak to děláte?

Je to genové. Moje maminka, která odešla v 92 letech, měla pořád pleť jak „dětskou prdelku“.

Řekla bych, že tam je základ. Dodržuji samozřejmě i několik věcí, například, že každý večer se pravidelně odlíčím, vyčistím pleť a dám krém, který používám už třicet nebo čtyřicet let, a to je Nivea.

Používám ji od chvíle, kdy jsme byli s divadlem Semafor v Německu. To bylo ještě za Bolševika a tady se nedalo nic sehnat. Byli jsme tam s představením Šest žen Jindřicha VIII. a Pavlínka Filipovská tam zpívala text, že jsou děti z Pirea a používají krém značky Nivea. No a druhý den jsme hráli úplně někde jinde, přišel pán s obrovskými balíky a dostali jsme od firmy Nivea dárky. Já jsem ji vyzkoušela a od té doby používám.

Nechodím na žádné masáže a nic podobného. Já jsem holka z vesnice, kterou tohle nikdy netáhlo.

Působíte pořád tak energicky. Kde si dobíjíte baterky?

Mezi lidmi, když zpívám.

Takže stále koncertujete?

Pořád. Koncertuji s folk rockovou kapelou Bokomara. Jezdíme taky s představením na half-playback. Kromě koncertování také vždy v sobotu a v neděli na Českém rozhlase moderuji pořad písniček na přání od 12 hodin.

Máte v kapele novou zpěvačku?

Ano a jsem za to moc ráda. Je to sestřička Katka z urgentní péče nemocnice v Jihlavě. Zpívá výborně a já ji mám moc ráda. Budeme spolu dělat duety a bude to krásné. No, a hlavně je to sestřička jako já. Takže kdyby náhodou něco… (smích), tak budeme dvě zdravotnice.

Po tolika letech „v branži“ si člověk asi neumí představit, že by se toho vzdal.

Ani jsem o tom nikdy nepřemýšlela, že bych se zpívání vzdala. Pořád je o nás a naše písničky zájem, tak mě to ani nenapadlo. Samozřejmě, když jsem byla nemocná, tak jsem si musela dát pauzu, ale pak jsem byla o to víc ráda, že jsem mohla zpívat znovu a že to lidi i mě pořád baví.

Teď jsem navíc slyšela krásné motto: Čím starší housle, tím lepší zvuk.

No a pak mám taky takovou svou radu, kterou jsem vymyslela: Pro kariéru i zdravou stolici stačí mnohdy jediné – netlačit! (smích)
Podstatné je to, že se cítím dobře.

Plánujete si budoucnost nebo spíše žijete přítomným okamžikem?

Zásadně neplánuji. Kdo plánuje, je ten nahoře. V momentě, kdy já mu budu vyprávět o svých plánech, tak on se bude shovívavě usmívat.

Neodmyslitelně k vám patří brýle. Stále v nich máte zálibu?

To víte, že ano. Mám sice už i čočky, ale jakmile sundám brýle a nepromluvím, tak mě nikdo nepozná. Což je někdy velmi dobře. (smích)

Moderujete hudební pořad, máte nějaké oblíbené interprety?

Přiznávám, že když nemusím, hudbu neposlouchám. Ne, že bych neměla ráda muziku, tu naopak mám ráda moc, ale občas si potřebuju oddychnout. Potřebuju ticho, potřebuju slyšet ptáky nebo kocoura, jak mňouká.

Co říkáte na talentové soutěže, které jsou teď velmi populární?

Je dobře, že tady takové projekty jsou. Ale vůbec těm, co se do nich přihlásí, nezávidím. Obdivuji se jim, protože to není legrace. Všechno to, co se musí naučit, co musí zazpívat živě a perfektně. Říkám si, kdybych byla v tomhle věku, přihlásila bych se? No, nevím.

Při dnešních možnostech ale můžete vyhrát soutěže a za rok už nikdo neví, kdo jste.

Těch interpretů a možností je velká spousta, a když nemáte někoho, kdo si řekne: Za tohohle kluka nebo holku já se budu prát, tak je to složité.

Jaké je momentálně vaše největší přání?

Přáním se, pokud možno, vyhýbám, protože moje přání, které řeknu, je tak normální, jednoduché a přitom nejtěžší. Přeji si pro moji dceru zdraví a štěstí. Aby prožívala hodně lásky, protože jestli pro někoho žiji, tak je to ona. Svou dceru Janu miluji nade vše. Je pro mě úplně vším.

Pro sebe si přeji zdraví, abych jí mohla pomáhat, kdykoliv bude potřebovat. Samozřejmě přeji zdraví i všem mým přátelům a kolegům tady v rádiu, kapelníkovi, kapele i mé nové kolegyni v kapele.

Prázdniny jsou v plném proudu? Máte nějakou dovolenou nebo se někam chystáte?

Ne, ne, ne. Mám prázdniny pořád. Kam já bych jezdila? Bydlím v Želivě, kde z jedné strany vidím na rybník a z druhé na náměstíčko před kostelem, to je nádhera. To mi stačí. Dcera mi říká: Mamuško, ty jsi vlastně furt na dovolené.

Co jsem chtěla vidět, jsem viděla. Co jsem neviděla, na to se moc ráda kouknu v dokumentech, které miluji.

Dokumenty o zemích, o lidech, o přírodě, z toho jsem úplně u vytržení. Obzvlášť z podmořského života, protože když si uvědomíte, jaký je tam úchvatný svět, o kterém toho ještě tolik nevíme.

Vždycky si pak říkám: Pane Bože, jsi úžasný. Tolik invence, tolik nápadů, tolik barevných kombinací. To by jednoho nenapadlo. No a pak si řeknu: Doufám, že nedokonalost různobarevných lidí není tvůj poslední výtvor.

Co přijde po člověku? Hmmm… (smích)

Diskuze k článku