Myšlenka zřídit v jihlavské Psychiatrické nemocnici (tehdy léčebně) prostor pro terapii se zvířaty byla před uplynulými dvaceti lety něčím zcela novým. U zrodu této myšlenky stála paní ředitelka MUDr. Zdeňka Drlíková, která tím umožnila pacientům dostat se do kontaktu se zvířaty a využít jejich potenciál na cestě k uzdravení. Hiporehabilitace je stále se rozvíjející terapeutickou metodou, která se stala v průběhu dvaceti let nedílnou součástí komplexní zdravotní péče o naše pacienty. Stáj se zázemím byla v prvních 3 letech domovem páru lam, páru poníků a jednomu koni. V následujících letech se počet zvířat postupně měnil. V současné době jsou do hiporehabilitace zařazeni tři koně a dva poníci.

Zpočátku docházeli pacienti do zookoutku pouze na pracovní rehabilitaci, po několika měsících provozu byly zahájeny skupinové a individuální terapie. Později přibyly herní aktivity s poníky a zápřah koně do bryčky. Navíc zookoutek nabízel i možnost rekreačního ježdění pro zdravotnický a technický personál.

V roce 2004 se stal zookoutek (Psychiatrické léčebny) nyní PN Jihlava členem České hiporehabilitační společnosti (ČHS), v roce 2012 obdržel putovní pohár Ocenění pracovníka v hiporehabilitaci. Další vzdělávání personálu umožnilo, aby v rámci zookoutku vzniklo paralelní středisko praktické výuky hiporehabilitace.

V roce 2014 byl zookoutek ustanoven jako doporučené středisko hiporehabilitace pro pacienty a studenty. Terapeuti pravidelně prezentují výsledky své práce na celostátních vzdělávacích konferencích ČHS, ale i na dalších místech, např. na vědecké schůzi Psychiatrické společnosti ČLS JEP, na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě, Masarykově univerzitě nebo v Jihlavě na VŠ Polytechnické, Střední zdravotní škole či Střední a vyšší odborné škole sociální v Jihlavě.

Kromě odborných akcí zookoutek pořádal mnoho Jezdeckých dnů, vystoupení a akcí pro děti v rámci Dnů otevřených dveří a Týdne duševního zdraví nebo výlety do českých hřebčínů pro pacienty i zaměstnance. Zookoutek navštívilo za 20 let činnosti víc než 60 exkurzí. 

. Pacienti psychiatrické nemocnice absolvovali několik přátelských jezdeckých závodů v Jihlavě, Třebíči nebo Brně, ale i Mezinárodní mistrovství paradrezury v Praze na Trojském ostrově.

Kůň je neocenitelným pomocníkem v rukou terapeuta, neboť ovlivňuje pacienta celou řadou pozitivních faktorů. Přináší prožití kladných emocí, pocit uklidnění, napomáhá sebeprosazení, aktivizaci, zlepšení pozornosti, prohloubení schopnosti vštípení si a udržení informací. Kůň pomáhá člověku pochopit autoritu, hierarchii, koriguje chování, umožňuje nácvik komunikačních schopností verbálních i nonverbálních. Při práci ve skupině se přirozeně rozvíjí spolupráce v kolektivu, pacienti se učí pomáhat i nechat si pomoci.

Formou her získávají základní dovednosti v práci s koněm ze země, zlepšuje se koordinace pohybů, orientace v prostoru. Pracovní aktivity ve stáji vedou k zodpovědnosti, samostatnosti, dodržování pravidel.

Hřbet koně je balanční plochou, která stimuluje nervovou a svalovou soustavu jezdce, podporuje činnost srdce i dalších vnitřních orgánů, posiluje celkovou tělesnou kondici. Po psychické stránce přináší jízda na koni prožitek úspěchu, zvyšuje sebevědomí, zlepšuje schopnost soustředění a vnímání vlastního těla.

Za 20 let činnosti zookoutku se uskutečnilo více než 10800 individuálních a 2600 skupinových terapií, téměř 8000 pacientů prošlo pracovní rehabilitací a 3000 jich prožilo jízdu v kočáru taženém koněm. Spolupracovali jsme s mnoha ambulantními klienty. Poskytujeme jim zázemí pro aktivní a smysluplné trávení volného času, ale i bezpečný prostor pro komunikaci a řešení problémů. Ambulantní klienti mají možnost využít terapii každý den.

Hiporehabilitaci dnes v Psychiatrické nemocnici v Jihlavě považujeme za samozřejmou součást komplexní terapie, která významně přispívá ke zlepšení zdravotního stavu a často motivuje pacienty k důležitým změnám v osobním životě.

A jak hodnotí léčbu pomocí koně sami pacienti? Dovolujeme si uvést jeden příklad za všechny:

„Je krásné, když můžete za uzdu vést na pastvu vyhřebelcovaného a nablýskaného koně. Vždy jsem měla pocit štěstí a klidu a to je moc důležité. Velice zábavná jsou cvičení s poníky, kde musíte umět ovládat poníka tak, aby úspěšně zdolal překážky. I zde se cítíte velice dobře, protože splněný úkol vždycky potěší. Vrcholem všeho však byla jízda v kočáře. Zapřáhl se náš Cyril a my jsme jeli krásnou zahradou nemocnice. Koníkovi klapaly podkovy, vál větřík a lipová alej nad námi udělala zelený tunel, bylo to jak v dobách minulých. Setkání s koňmi byl pro mne nezapomenutelný zážitek.“ (M.K.)     

Diskuze k článku