Vánoční tradice a zvyky jsou pro některé děti zcela neznámým pojmem. A nesouvisí to s náboženským přesvědčením. Souvisí to s prostředím, kde neměly možnost zažít Vánoce takové, jaké je má většinová společnost.  Postavit se na vlastní nohy znamená orientovat se v běžných aspektech lidského života. Tentokrát začneme u vlastních dárků, přání, ozdob a Vánoc, které si uděláme hezké. Sami pro sebe.

Večer před zahájením dílniček se z učitelských bytů ozývalo řezání, stříhání, míchání a linula se vůně perníčků.  Děti jsme rozdělili do skupin a v průběhu dne se skupiny střídaly tak, aby měl každý možnost vyzkoušet si všechny činnosti a vrátit se k těm, které se mu nejvíce líbily.

Pod vedením učitelky Kozdas si žáci připravili svoje vlastní pomůcky pro zdobení perníčků. Chcete stromeček? Prasátko pro štěstí? Práce jemná a náročná na pozornost a trpělivost. Zdaleka to není tak jednoduché, jak žáci čekali. S perníčky vedeme setrvalý boj, ale po několika prohraných bitvách začínáme vyhrávat perníkovou válku. Výsledky začínají vypadat dobře. A chutně.

V perníkové chýši strávili žáci více než hodinu. Po dokončení zdobení se pak přesunuli o patro výš do improvizovaného fotoateliéru. Na vánoční přání je přece fajn pořídit si vlastní fotku. Blesk bliká, tiskárna hučí a toneru ubývá. Ale než budou fotky vytištěny, vzhůru vyrobit si na ně rámeček.

Vlastní rámeček na vlastní fotku

Podle šablony vyříznout rámeček, ozdobit flitry, stříbrem, zlatem a diamanty, pomocí razítek natisknout text a rámeček s fotkou je hotový. Vlastně není, vzhůru dolů do sborovny pro fotky, přilepit a pak je hotovo. Rámečky s fotkami vypadají úžasně, příprava a práce kolegyně Přecechtělové také.

Než utekla první polovina vyučování, měly děti polovinu aktivit za sebou. Po nezbytné pauze a krátkém vyvětrání se na zahrádce školy pokračujeme v tvoření vánočního stvoření.

Z větvě na větvi!

Přicházíme do dílny učitele Honzárka, který poslední noc strávil řezáním větve břízy bělokoré na kolečka přesně 116 mm široká. A co se z nich dá vyrobit? S použitím vrtačky, lepící pistole, barev a provázku můžete buď vyrobit srdce v barvách trikolory (pokud ho v závěrečné fázi kus neutrhnete) nebo sněhuláka.

Nebo si můžete provrtat prst, přilepit se na židli a přiškrtit se provázkem. Nebojte, naše děti prošly školením o bezpečnosti práce a v každém momentu jsou pod dozorem. Jak se zpívá: „Teorie je stará šatní skříň, ze které lítají moli víc nebo míň.“ Proto se snažíme nevyhýbat se ani složitější práci a teoretické dovednosti okamžitě ověřujeme v praxi. Řemeslo má totiž zlaté dno. A to máme v naší profesi stále nadohled.

 Když se sejde etopedka s psycholožkou, je z toho tvoření vánočních přání. Dílna plná stříhání, barevných papírů a přemýšlení nad tím, komu přání poslat. A těch adresátů by bylo: rodina, pan ředitel, hlavní vychovatelka, denní vychovatelé, noční vychovatelé, kuchařky, učitelé, kamarádi, pes Arnie…  To se prostě nedá za dvě vyučovací hodiny stihnout! Papíry létají vzduchem, nůžky šmikají, lepidlo už není jen na papírech ale i obličejích, rukách… Baví nás to.

Vyučování se pomalu chýlí ke svému konci, je potřeba začít uklízet školu, dodělat co jsme nestihli a jednotlivci se na závěr mohou vrátit na ty dílničky, kde si chtějí něco dodělat, vylepšit, nebo předělat. Sotva stíháme odejít ze školy s koncem vyučování. Všichni by nejraději zůstali. V domově nás ale už čeká parádní předvánoční oběd a následně odjezdy domů na zasloužené dovolené.

Klidné vánoční svátky, nezapomenutelného Silvestra, hodně štěstí nejen na Nový rok, ale v celém novém roce, také spoustu sněhu, dárků, hodných dětí, chápajících rodičů, minimum kontrol ČŠI a výrazné zvyšování platů Všem přeje pedagogický tým Dětského domova se školou Jihlava:

Tomko Honzárek, Kozdas, Míša Fisch, Míra Wendl, Lucie „Docentka“ Přecechtělová, Shiwa, Kačka Švecová, Robert Richter a Tom Půža

Diskuze k článku