Začíná Branný den všemi reformami přejmenovaný na průřezové téma RVP: Ochrana člověka za mimořádných událostí.  Téma akce: Jak přežít? (ocitneme-li se v nouzi mimo výdobytky civilizace). 

V přírodě najdeme jídlo, úkryt i vodu. Vzhůru tedy tam, kde končí asfalt a začíná pro mnohé něco nového, strašidelného, neznámého… Les. Cíl cesty: Ptačí vrch, 637 m n.m.. Naučíme se poznávat druhy dřeva, vymyslíme si úkryt na spaní, zvládneme orientaci v mapě a najdeme podle souřadnic GPS i poklad.

Rovně za směrníky v pořadí: velitel Mgr. Honzárek, lékárník Mgr. Wendl, učitelka Mgr. Přecechtělová, spojař Mgr. Švihálek a nosiči z DDSŠ Jihlava.

Vyrážíme. Do lesa. Ne do prava.

Kanady, maskáče, vojenská bunda.

To je přece typický ZÁLESÁK.

První zastávka a rozpoznávání stromů. Měkké dřevo rychle hoří, budeme ho tedy muset nanosit hodně, aby nám vydrželo celou noc. Lepší je tvrdé. Jaké stromy mají tvrdé dřevo? A jak je poznáme? Smíšený les je výbornou učební pomůckou. Ve vzduchu však visí otázka. Je nebo není to bukvice?

Je možné, že si v lese budeme muset schovat zásoby. Jak je najdeme? Nebo jak někomu vysvětlíme, kde je najde? Souřadnice GPS jsou výbornou pomůckou. A jdeme hrát Geocaching. Zapnout GPS navigaci a vzhůru do akce! Kde je schovaná keška? Dokud ji nenajdeme, nebudou koláče. Tedy rohlíky a sýr. Zapisujeme se do logbooku. Svačíme na ptačím vrchu. Robert si nenápadně prohlíží asi dvoumetrový bukový kus dřeva.

První část mise splněna. Jsme najezeni, jdeme hledat místo na nouzové přespání. Nemáme žádné nástroje, využít tak lze jen to, co najdeme v lese.

Listí je výborný izolátor. Kdo chce přespat v přírodě během chladných nocí, musí si zajistit tepelnou pohodu. Není-li jiná možnost, zahrabeme se do listí. Musí být nad námi i pod námi. A musí ho být hodně. Spolupráce se vyplácí, proto pracujeme v týmech. Kdo postaví největší hromadu? Po urputném boji a s těsnými výsledky vyhrál soutěž tým ve složení: Aneta, Lukáš, Robert.

Zdá se nám, že blízko vítězné hromady se válí podobná kláda jako na Ptačím vrchu kilometr za námi. Asi Déjà vu.

I v českém lese číhá nebezpečí. Simulujeme útok divokých miniprasátek. Všichni zpátky na stromy! Držte se, dokud vydržíte! I z tohoto zoufalého pokusu o záchranu holého života před divokým prasetem jsme se poučili. Tento způsob ochrany je vysoce neefektivní. Pouze Lukáš vydržel přes jedenáct minut. Ostatní podlehli skupině divokých prasat (Sus scrofa), která dosahují rychlosti až 48km/h.

Zvláštní uznání patří Pepovi, který jako jediný dosáhl bezpečné výšky nad zemí.

Opět máme pocit, že kládu, kterou se před prasaty brání Robert, jsme už někde viděli.

Přes Zbornou po naučné stezce do Jihlavy, ještě si prohlédneme pozůstatky důlní činnosti u Borovinky a je nejvyšší čas opustit matku přírodu a vstoupit do důvěrně známého prostředí asfaltu a betonu. Zde jsme doma. Čeká nás už jen přechod přes poslední kopec. Škola je na dohled.

Vracíme se po úspěšném dni zpátky do školy. Jsme všichni. Zdraví. Unavení, zničení, ale v pořádku. Děti se navíc něco naučily, poznaly novou hru, otestovaly svoje možnosti. Učitelé zocelili své nervy a poznali nový kus přírody nedaleko Jihlavy.

Škola už je opravdu kousek. Zjišťujeme, že Robert stále něco nese. Nebo se nám to zdá? Nezdá! A modří už vědí…

Cestou, necestou, polem, nepolem, šlapu za tebou s bahnem za uchem...

Navzdory mrazu, navzdory hladu, navzdory vysílení nakonec naše výprava ve složení: Jan Borák, Aneta Tomanová, Lukáš Daňo, Patricie Hmilánská, Agáta Hrušková, Lucie Šarišská, Magda Holubová, Josef Ruszó, Artur Hero, Roman Budai, Santiago Bagár, Kateřina Halmová, Dominik Daniel, Michal Lukáč a Robin Tatar dorazila v pořádku.

Speciální učitelé ve složení 4x Mgr. (Honzárek, Přecechtělová, Wendl Švihálek) navzdory výše uvedenému dorazili na pravidelnou čtvrtletní poradu a pokračovali vesele v práci.

To vše se stalo v Jihlavě, 15. 11. 2017.

Miroslav Šihálek, učitel Dětského domova se školou Jihlava

Diskuze k článku