Je čas maturitní. Tisíce studentů skládají svou zkoušku z dospělosti. Tato událost potkala i mé nejmladší dítě a nedá mi to, abych se nezamyslel nad průběhem středoškolského studia dnes a porovnal ho se studiem mým.

Upozorňuji, že jsem maturoval v roce 1986, tedy v jiném státě, v jiné době a za jiného politického systému. Moje studium proběhlo víceméně bez problémů, protože jsem prospíval tzv. „velmi dobře“.

Řídil jsem se zásadní poučkou, která zní: „Chovej se celé 4 roky tak, aby Ti nepokazily těch pár okamžiků při maturitní zkoušce.“ Proto jsem byl přiměřeně slušný, dochvilný, snaživý, neměl jsem zameškané hodiny ani konflikty s pedagogy. A vyplatilo se to!

Víceméně obyčejný student odmaturoval s průměrem výborným, zřejmě protože učitelé ocenili mou čtyřletou účast a odměnili mne dobrým hodnocením. Tuto moji teorii jsem se snažil aplikovat na mé tři děti. Nejstarší dcera si ji k srdci nevzala a dopadla nedobře. Maturitu si dodělávala pracně po letech, za své peníze a na jiné škole.

Má teorie zafungovala. Zato prostřední dcera se „potatila“. Poctivě studovala, neměla zameškané hodiny, u učitelů byla velmi oblíbená. Zbytek spolustudentů se jí víceméně poškleboval a nechápal, proč to studium tak „žere“.

Když přišel čas maturit, moje nadějná jedničkářka si vybrala svůj slabší okamžik. Na maturitním vysvědčení jsou známky horší než během studia. Pochopitelně, že ti flákači mají štěstí a nakonec stejné nebo lepší výsledky než moje dítě.

Jak je to možné? Že by má teorie už neplatila? No a nyní maturuje nejmladší dcera. A situace se opakuje. Poctivě studuje, má dobré výsledky, žádné absence, dobré vztahy s učiteli. Čtyři roky bezproblémového studia. Ale přichází maturita, vybraná slabší chvilka. Je mi to k vzteku, ale nemohu nijak pomoci.

Samozřejmě, že všichni ti, co propluli střední školu tak tak, mají známky stejné nebo lepší. Jak to? Odpověď nám dává učitelka, která dceru známkuje z odborného předmětu. V rámci absolutní spravedlnosti a nestrannosti mé dítě vůbec neučila, ale naprosto zasvěceně jí hodnotila při zkoušce.

No a tam se stala ta slabá chvilka atd. atd. Otázka zní: Jak je možné, aby student, který celé čtyři roky prospívá bez problémů u maturity problémy má a naopak. Nyní už to vím. V dnešních středních školách se nehodnotí celé studium, ale pouze těch pár okamžiků při zkoušce a nebere se ohled ani na nervozitu či přehnanou snahu zkoušeného. A z toho plyne poučení i pro mne.

Moje teorie je naprosto zastaralá a dávno neplatí. Proto heslo: „Studente snaž se a bude Ti to přičteno k dobru“ měním na „Studente kašli na všechno – ono to nějak dopadne.“

Diskuze k článku