Když Alenu Roseckou potkáte ve Žďáře, třeba cestou z práce, menší nenápadná žena se v davu ztrácí. Kdo by řekl, že je několikanásobnou mistryní světa veteránů v orientačním běhu.

Svůj poslední cenný kov si letos v srpnu přivezla z estonského Tallinnu, kde zvítězila v konkurenci 220 závodnic v kategorii ženy 60–64 let. „Od letoška již patřím do této kategorie,“ konstatuje s humorem sobě vlastním.

Před deseti roky Rosecká vyhrála MS veteránů v Rakousku a před pěti lety zvítězila v Maďarsku. Jak reprezentantka uvádí pro JL, k orientačnímu běhu se dostala úplně náhodou, ve svých třiceti letech. Hodili ji, jak se říká, do vody a řekli: „Plav!“

„Jednou se mě zeptala kolegyně z práce, zda to nechci zkusit. Že potřebují náhradu do štafet za odcházející členku,“ vzpomíná. Od dětství lyžovala, jezdila na kole a s buzolou to také uměla, tak coby ne… Ale začátky v terénu prý nebyly snadné.

„Nastoupila jsem v hlavní věkové kategorii, kde jsou tratě nejdelší. Prostě mě poslali do lesa, a tam se snaž... Ale nějak jsem se s tím popasovala, nejsem z cukru,“ ohlíží se žena přírodní nátury.

Orientační běžec se musí naučit speciální značky a barvy mapy, která se liší od běžných map. Orientační mapy v měřítku 1:15000 jsou ještě podrobnější, než ty vojenské.

Žďárský oddíl orientace existuje minimálně 40 let a je historicky sportovním klubem policie. „Děláme základní druh orientačního běhu, někdy se mu říká pěší. To znamená, že běžíme ,po vlastních,‘ podotýká Alena Rosecká. Další varianty jsou na kole, na lyžích a dnes moderní trail, s důrazem na hodně přesné čtení mapy, vznikl původně jako varianta určená pro vozíčkáře a hůře pohyblivé lidi.

MS veteránů má vlastní pravidla

Zatímco v jiných věkových kategoriích se orientační běžci musí k nejvyšší světové soutěži probojovávat přes národní a evropské soutěže, veteráni mají rovnou mistrovství světa.

Na ně se závodníci nemusí nominovat v rámci národních svazů, ale pro MS veteránů musí splňovat jediné kritérium, a to je věk nejméně 35 let.

Kolik toho závodník v orientačním běhu umí, to záleží jen na něm. Veterán si samozřejmě vše hradí sám. „Konkrétně v Estonsku mě vyšlo startovné na 4.000 korun. Jela jsem společně s českou výpravou a cesta i s polopenzí vyšla asi na 15 tisíc korun,“ říká závodnice.

Alenu Roseckou při MS v Estonsku podpořil Kraj Vysočina z titulů vypsaných pro reprezentaci v zahraničí. „Kraj poskytuje až 40 % nákladů, samozřejmě se to musí správně zúčtovat. Ale jak vím od lidí z české z výpravy, taková podpora v jiných krajích snad ani není,“ cení si sportovkyně.

Nejtěžší terény má Skandinávie

Terén estonských lesů byl dle Aleny Rosecké náročnější, podobný terénům ve Skandinávii. „Bylo těžší se orientovat a hledat postupy, kudy z kontroly na kontrolu,“ ohlíží se Rosecká. Má již v nohou terény střední Evropy, Dánska a Skandinávie, kde si prý mnohdy i zkušený běžec připadá jako úplný začátečník.

Třeba ve Švédsku jsou náročné terény plné skal, bažin a rybníčků. „Oni to ti Seveřané znají a při běhu dělají drobné krůčky, jakoby cupitají. Nesmí se moc dupat. Kdežto když neznalý našinec udělá v bažinách pořádný krok a skočí, rovnou se proboří,“ líčí závodnice se smíchem.

Prvenství naší televize

Orientační běh je rozšířený sport po celém světě, dokonce víc jak lední hokej, ale není vidět. Závodníci prostě zmizí v lese a pak vyběhnou… GPS, kterou mají na zádech, je jediná možnost, jak je na velké obrazovce v cíli sledovat, coby pohyblivé body.

„Ale nastala změna. Skvělou reportáž i z tohoto divácky nezajímavého sportu umí natočit naše Česká televize. Letos se na ni dokonce obrátili švédští pořadatelé MS,“ oceňuje Rosecká. Aby Češi odjeli dělat sportovní přenos orientačního běhu do skandinávského státu, tak to už je něco. Tahají prý kilometry kabelů po lese a není výjimkou, že reportéři kvůli záběru uběhnou se závodníky kus tratě i s velkou kamerou. „Většinou mají malé kamerky na čele a běží s námi. Pak na záběru z  hustého porostu vidíte, jak ruka rozhrnuje roští...“ komentuje Rosecká.

Běžci s mapou na trati vyhledávají kontroly, čili trojboké lampiony visící na tyči. Dříve byly uvnitř kleštičky, kterými cvakli dírku do své průkazky. Dnes závodník vloží svůj čip do elektronického zařízení na kontrole. Výsledky závodu se tak rychle zpracují.

Kategorie nad 95 let...

Zajímavostí letošního MS veteránů v Estonsku prý byla kategorie nad 95 let. „Už nevím, zda nejstarší závodnice byla Finka či Švédka, ale tato paní měla největší potlesk. Jak si vedla v lese nevím, ale když dobíhala ve městě, klusala docela svižně,“ oceňuje závodnice. Ve starších kategoriích od 70 let prý vůbec převažují Seveřané.

Nyní po hlavní sezoně probíhá až do jara všeobecně sportovní příprava orientačních běžců. „Pokud budu zdravá a půjde mi to, tak i zde v republice jezdíme závody trochu vyšší úrovně, jako mistrovství republiky a o prázdninách vícedenní závody,“ hledí dopředu Alena Rosecká.

Diskuze k článku