Předčítání z knih je v mateřských školách běžnou denní záležitostí. Učitelky se snaží podporovat u dětí vztah k literatuře, rozvíjet citovou a komunikativní stránku dětské osobnosti a vést děti k zájmu o čtení.

V MŠ Pastelka v Riegrově ulici však nečtou dětem jenom paní učitelky. V měsíci březnu zde probíhala akce nazvaná „Čteme dětem“. Do mateřské školy mohli přijít maminky a tatínkové, ale i babičky a dědečkové i ostatní příbuzní či přátelé školky, a mohli předčítat dětem z knížek vlastních nebo si vybrat nějakou pěknou knihu z dětských knihovniček, které jsou součástí každé třídy.

Učitelky se přizpůsobily i čtenářům, kteří nemohli přijít po obědě před odpočinkem, a tak se četlo i v dopoledních a odpoledních hodinách.
Jedná se už o třetí ročník této akce a o předčítání je stále velký zájem, některé maminky a babičky přišly předčítat i opakovaně.

Maminka Barunky z třídy Květinek, Ilona Zelníčková nám k tomu napsala:
„Březen je měsíc, který s dcerou již dlouho netrpělivě vyhlížíme v kalendáři. A stejně nedočkavě chodíme do školky, zda se na nástěnce opět objeví plakát „Čteme dětem“. Mateřská škola Pastelka na Riegrově ulici, se již třetím rokem zapojuje do kampaně „Celé Česko čte dětem“.

Pro nás rodiče je čtení ve školce vždy velký svátek. Můžeme se totiž stát alespoň na chvíli součástí výuky a podívat se tak trochu do zákulisí běžného „školkového“ života.

Také dlouho dopředu a důkladně vybíráme knížku, ze které budeme číst. Dcera Bára má jasné požadavky. Pohádka pro její kamarády musí být hlavně veselá, musí to být i taková, kterou jim ve školce ještě nikdo nečetl a kterou děti pravděpodobně neznají. A tak jsme již četli O Macíčkovi, který nechtěl chytat myši, Jak se opičáci plavili na lízátkový ostrov, nechyběl ani Kocour Mikeš a letos to byla Malá čarodějnice.

Každé čtení je naprosto jiné a každý přednes textu je originální a děti to nesmírně baví. Kromě toho poznávají i širší rodinu svého kamaráda. Já beru na čtení svého mladšího syna, který půjde do školky za rok. Již nyní zná jménem všechny děti ze třídy, paní učitelku a prostředí školky.

Veřejné čtení si od rodičů mnohdy žádá i dávku odvahy. Je rozdíl, když čtete svým dvěma dětem, než když k vám vzhlíží z postýlek dvacet zvědavých dětských hlaviček hltajících každé slovo. To se pak někdy jazyk začne v puse kroutit a slova nejdou ven, jak by měla. Publikum je ale vděčné a možné škobrtnutí velkoryse promíjí. Děti si čtení zkrátka užívají.  Předčítající pak za návštěvu odmění. Letos to byla společně zazpívaná písnička. Pro rodiče je ale největší dárek ten, když vidí nadšené a rozzářené tváře dětí.

Diskuze k článku