Když byla v roce 1956 spuštěna první komerční jaderná elektrárna na světě, zdálo se, že lidstvo má vyřešen problém s dostatkem „čisté“ energie.

  Ve škole nám bylo vštěpováno, že vědci a technici v našem socialistickém táboře jsou špičkou v mírovém využití jaderné energie a že není třeba mít žádné obavy z atomových elektráren. (V rámci propagandy to nebyl snadný úkol, protože jsme zároveň byli v branné výchově cvičeni v ochraně před jaderným zamořením.) 
Odborníci nás však tehdy opomněli informovat, že výsledkem výroby elektřiny z jádra je mj. vysoce radioaktivní, a tedy extrémně nebezpečný odpad.

  Po 60. letech je ve světě ohromné množství tohoto odpadu a nikdo si pořádně neví rady co s ním. Ani USA, ani Velká Británie, ani Rusko, tedy průkopníci v komerčním využití jaderné energie, nemají prozatím uspokojivě vyřešeno ukončení jaderného cyklu a bezpečnou likvidaci odpadu.

  Naši politici se rozhodli vydat cestou hlubinného úložiště, tedy nenávratného „zabetonování“ odpadu pod zem. Zdá se, že se jedná o nejlevnější řešení, což samozřejmě vítá ČEZ, největší producent odpadu. Problém je, že nikdo nemůže spolehlivě zaručit, jak se odpad pod zemí bude dlouhodobě chovat.

  Kontrola bude omezená a případná oprava téměř nemožná. Např. Německo má nyní velký problém s nízkoaktivním – několikanásobně slabším - odpadem v bývalém solném dole Asse. Mimochodem i sůl je vědci považována za vhodné prostředí k uložení jaderných odpadů. Proti této skládce v Německu veřejnost dlouhodobě protestovala a po 40 letech se potvrdilo, že její obavy byly naprosto oprávněné. Přitom Němci jsou věhlasní svojí precizností, což se o nás ve světle kauzy falšovaných svárů v Dukovanech rozhodně říci nedá...

  Ze strany našich státních úředníků jsme vystaveni neúplným a nejasným informacím, některé sliby státu byly dokonce porušeny. (A to se ani nemusel změnit režim. Pamatuji si, jak byla občanům v obcích okolo Dukovan slibována levnější energie. ČEZ se však na svém webu brání, že on nic takového nesliboval.)
Zajímavá je též informace, že jsme největším vývozcem elektrické energie – jen  odpady, vzniklé z nikoli nezbytné nadprodukce, jaksi vyvážet neumíme... Naopak vzhledem k plánované velikosti skládky je možná jednou budeme dovážet (aktuální Atomový zákon to sice zapovídá, ale mezinárodní předpisy toto umožňují).

  Vyhořelé palivo je nyní skladováno v areálu elektráren, ale ani po zprovoznění hlubinného úložiště by se nemohlo ihned uložit pod zem a právě ve své nejnebezpečnější podobě by nadále bylo dlouhodobě chlazeno v meziskladech!
Jaderná elektrárna jednou doslouží a bude náročné rozsáhlý areál asanovat – zaměstnance rekvalifikovat. Osobně jsem za uložení odpadů v kontrolovaných skladech u jaderných elektráren, umožňující operativně reagovat na případné poruchy. 60 let není ve vědě dlouhá doba a věřím, že vědci jednou naleznou způsob, jak využít zbývajících 90 % energie, která zůstává ve vyhořelém jaderném palivu.
Nakonec ve Finsku, kde jsou prozatím s budováním hlubinného úložiště nejdále, uvažují, že by část odpadů ukládali právě v režimu „předávaného správcovství“.

  Tedy takového, kdy by se sklady předávaly z generace na generaci, a bylo tak zaručeno, že nikdo nezapomene, kde byl „poklad“ zakopán. Naši potomci by tak nemuseli být nemile překvapeni, proč jsou znenadání oni, popř. jejich země tak vážně nemocní...

Diskuze k článku