Pozorně jsem přečetl článek PhDr. Václava Šplíchala v  JL 5. května a rád mu dávám za pravdu. A to jako občan, celoživotní pedagog a také pamětník. Historici a samozřejmě i novináři by měli myslet na etiku své profese a dbát na její dodržování. Mimo jiné v zájmu mladých a jejich objektivního pohledu na historii.

 V tomto případě na konec druhé světové války. Je pravda, že minulý režim opěvoval převážně zásluhy Rudé armády a podíl USA dost opomíjel. Dá se to ale napravit obratem o celých 180 stupňů? Domnívám se, že obě zmíněné profese by se měly držet prokázaných faktů a interpretovat je pravdivě, bez ohledu na to, co třeba od nich jejich chlebodárci požadují. Pokusme se proto utřídit dostupná fakta o závěrečné fázi druhé světové války. Ke správnému pochopení prospěje studium livadijské konfrence a dalších, které rozhodly o poválečných vlivech na vývoj Evropy a její uspořádání. Tam bylo rohodnuto na dalších 50 let. Také o osvobozování a další orientaci ČSR.

 Je třeba připomenout, že hlavní tíži války proti Hitlerovi nesl tehdejší SSSR (/mnoha miliony padlých i materiálními ztrátami). Na našem území padlo kolem 115 amerických vojáků a kolem 150 tisích vojáků Rudé armády. Trochu mě děsí, že o tom současní novináři nemluví. O podílu Rudé armády na osvobození rozhodující části ČSR mnoho slov v našich mediích nepadlo.

 Sám jsem konec války prožil jako dítě. Dobře si pamatuji, jak jsme poslední noc války prožili s maminkou v kozím chlívku. Tatínek nás tam zavedl, protože tam byl klenutý strop a považoval ho proto za nejbezpečnější. Nastlal tam slámu a přinesl všechny deky. Nevyspali jsme se. Poskakovala po nás kůzlata a kozy mečely. Na to ráno, co pak přišlo, nikdy nezapomenu. Tatínek s dalšími chlapy s puškami na ramenou křičeli a bouchali na dveře: „Válka skončila!“ Po silnici už jezdily ruské náklaďáky, koňské povozy a všude bylo plno vojáků. Lidé byli šťastní. Nosili jim vodu a co měli k jídlu, házeli jim právě rozkvetlou střemchu... Vojáci, prošlí frontami, nebyli žádní andílci. Tátovi se ztratily hodinky, některým i kolo.

 Venkované schovávali, někde dokonce i zazdívali ženy a děvčata. Ryby v řece lovili vojáci ručními granáty. Lidé jim nakonec všechno rádi odpouštěli. Přinesli svobodu! O americké armádě jsme tenkrát na Vysočině nevěděli vůbec nic. Nedivte se, že jsem nikdy nepochopil zbourání památníku na konci Jihlavy (byl to ruský tank na podstavci). My si vůbec potrpíme na stavění a bourání památníků - podle toho, kam fouká vítr!! Však se tam postavilo místo něj něco úžasného!! Přimlouvám se: Také a hlavně v zájmu mladých - nezkreslujme historii a držme se faktů. Máme přece svobodu. Nebo snad ne?

Diskuze k článku