Neskutečné se stalo skutečností. Celý rok jsme se připravovali na to, že tato sezóna musí být lepší, jak předešlá. Že musíme postoupit do závěrečných bojů a tam „něco“ uhrát. Vloni se to nepodařilo ani kadetům, ani juniorům. Proto i příprava se zaměřila na tento cíl.

 Do prázdnin každodenní trénování na kurtech + 4 víkendová soustředění: Choceň, Třešť, Telč a Křižanov. Pouze měsíc volna a od srpna nanovo. Každý den trénink, týden v Telči na v pořadí již pátém soustředění. Přihlásili jsme pro juniory i krajský přebor mužů  a pro nehrající kadety krajský přebor juniorů. Všechny přihlášené krajské soutěže jsme vyhráli s náskokem. To byl první dobrý krok.

 Vánoční přestávku jsme neprohazardovali a naopak jsme jeli na další soustředění tentokrát do Brandýsa nad Labem. To jsme vůbec netušili, že zde bude i finále. Po Novém roce jsme dokončili všechny soutěže. Juniorský krajský přebor pokračoval ještě společně s Pardubickým krajem a i zde jsme ovládli první místo.

 Krajský přebor mužů jsme dohráli v hektickém prostředí v Jihlavě, kdy jsme se o vítězství s excelentně hrající Jihlavou podělili. Kulisa stovky (!) diváků oba soupeře hnala do výkonů na úrovni minimálně druhé ligy. Nám jedno vítězství k prvnímu místu stačilo. Šestibodový náskok mluvil o naší suverenitě. Nyní čekala finále. Nejprve kadeti. Ti jeli do Českých Budějovic.

 Kadetská soutěž je doplňková k juniorské. Hráli jsme dobře, ale o lepším umístění rozhodla porážka s domácími 2:3. I tak je sedmé místo úspěch a zlepšení o dvě příčky. To byla první třešnička na našem dortu. Vše směřovalo ke kvalifikaci o II. národní ligu mužů (třetí nejvyšší soutěž). Ve Velkém Meziříčí se doposud nejvýše hrál krajský přebor.

 Nyní se dalo jít o úroveň výš. I když jsme to brali jako přípravu, rozhodně jsme kvalifikaci chtěli uhrát. Týden předtím jsme absolvovali další, v pořadí již sedmé (!) soustředění opět v Brandýse n.L. a po něm jsme se vrhli do bojů o druhou ligu.
Ztratili jsme pouze set (!) a suverénně postoupili. Druhá třešnička, již mnohem větší jak předešlá. A již to bylo zde. Zvláštní pocity kolem žaludku a v srdeční krajině. Vrchol sezóny se nekompromisně blížil.

 Začalo to už ve středu 22. 4. Během odpoledního tréninku telefonát, že v Brandýse nemá kdo položit taraflex, speciální povrch, na kterém se hrají všechny důležité akce. Sebrali jsme se a jeli. Nikdo nenadával, vše bylo čistě spontánní a to už něco zvěstovalo. Do půlnoci byl taraflex rozbalen.

 Někdo už v Brandýse zůstal, jiní ještě na noc jeli domů. Ve čtvrtek 23. 4. to začalo. Většina týmů v Brandýse bydlela, jiní jako např. Praha, Liberec nebo Příbram dojížděli ze svých domovů. My hráli jako první a hned s favoritem z Ostravy.

 Nezačali jsme špatně, ale přeci jen Ostrava byla o krok napřed. Nás trochu svazovala nervozita z důležitého zápasu. Proto sice těsné, ale přeci jenom vítězství Ostravy v obou úvodních setech. Ale hraje se na tři vítězné sety. Od třetího setu se karta začala pomalu obracet. Snížení na 1:2 a drama v koncovce 4. setu. My vedli 24:22, soupeř vyrovnal, abychom se nakonec radovali my 26:24 a 2:2 na sety. Pátý set bylo pravé drama. Rozhodlo štěstí v koncovce.

 Zde jsme to byli my, kdo dotahoval. Z 11:13 na 15:13 a celkově 3:2 pro nás! Strašně důležité vítězství. Další den (pátek 24. 4.) nás čekala nejprve Příbram. To jsme zvládli výborně a znovu ukázali své ambice. Výsledek 3:0 a jasné sety.

 Kolektivní výkon. Výtečné chování vůči okolí. V ten moment o nás již každý věděl. To ale nebylo vše. Poslední zápas ve skupině s Duklou Liberec byl boj o každý míč. I kdybychom prohráli, měli jsme postup mezi nejlepší čtyřku zajištěn. My chtěli však na první místo. Proto ty nervy.

 Morální síly jsme prokázali ve čtvrtém setu. Museli jsme ho vyhrát, abychom vyhráli za 3 body. Vedli jsme sice 2:1 na sety, ale teď jsme prohrávali 19:23. „Velmez“ však bojuje až do konce. Výsledek byl 25:23 a 3:1 na sety. V semifinále jsme čekali na Brno. Přišel Zlín. Ten překvapivě porazil Prahu 3:1 a nakonec obsadil v druhé skupině druhé místo on. Semifinále proběhlo v sobotu 25. 4. odpoledne.

 Byla to naše nejskvělejší hodina. Tak dlouho totiž semifinále trvalo. Šance hrát finále a nejhůř dopadnout druzí se nemohla odmítnout. Neudělali jsme snad žádnou hrubou chybu a ani jednou jsme soupeře nepustili do vedení. Jen v posledním setu za stavu 24:17 jsme lehce znervózněli a nechali soupeře dotáhnout na 24:21. Potom však Patrik Indra nekompromisně smečí zakončil celé semifinále.

 Radost neznala mezí. Historický úspěch. Máme ve své extraligové historii (mimochodem letos slavíme nepřetržitých patnáct let v juniorské extralize)  bronzovou medaili z roku 2003, kdy parta kolem Petra Vašíčka (dnešního trenéra), Michala Hrazdiry (nyní hraje finále italské A 2),Pavla Jelínka, Lukáše Beránka, Tomáše Doležala, Honzy Melouna, Jirky Homoly (abych vyjmenoval základní šestku) a dalších porazila v zápase o 3. místo Slavii Hradec Králové.

 Nyní to bylo minimálně ještě o stupínek výš. Nic jsme nepodcenili, nikdo neřekl, že stříbro mu stačí. Všichni se na finále těšili. Soupeřem bylo družstvo ČZU Praha hemžícího se reprezentanty i na své lavičce. Hala byla natřískaná k prasknutí a překvapivě většinu diváků měli na své straně naši hráči. Především ostravské fandy. Přijeli mnozí rodiče, přijeli i bývalí soupeři z krajského přeboru a i naši fandové. Za to jim patří dík, protože fandili z plných hrdel i za beznadějných stavů. Praha samozřejmě měla také svůj tábor přívrženců.

 Atmosféra tedy jako hrom. Nás to trochu semlelo. Praha byla výborně připravena, dominovali všichni v čele s nejvíce bodující hráč dospělé extraligy Donovanem Džavoronkem.

 My se nevzdávali, ale proti hře ČZU jsme zbraň nenašli. Jen v závěru třetího setu jsme dotáhli na 19:21. To bylo však vše. Praha nám nedala šanci a po zásluze se stala Mistrem ČR pro tento rok. My smutnit nemusíme. Byli jsme štikou finále, největším překvapením a navíc jsme pomáhali organizaci celého finále, seč nám síly stačily. Takže, když jiní slavili, my připravovali závěrečný ceremoniál. Tím jsme si získali srdce všech co nám přáli a nebylo jich málo! Podporu a obdiv jsme cítili na každém kroku i od minulých soupeřů, čehož si strašně vážíme.

 Výkon to byl sice kolektivní, ale přeci jen musím některé vyzdvihnout. Prvním je libero Michal Kacafírek. Patřil mezi nejlepší libera turnaje. Hrál se zlomenou kůstkou na noze. To je velice bolestivé zranění a nedal to na sobě znát. Dirigoval obranu jak na hřišti, tak i z lavičky. Druhou a nejvýraznější osobností je kapitán týmu Daniel Římal. U všeho byl, bral na sebe rozhodující míče, cítil největší zodpovědnost za výsledek. Neustále burcoval.

 Nemá somatické parametry, chybí mu několik centimetrů. Herní parametry má a jeho zarputilost, nasazení je na úrovni, jaké dosahuje  jen velice málo hráčů.

 Právem dostal cenu za osobnost finálového turnaje. Danek už okusil reprezentační dres, byl na kvalifikaci o Mistrovství světa juniorů (spolu s Lubošem Pospíchalem) a díky výše zmíněným schopnostem si vybojoval i zde místo v základní sestavě.

 Třetím je Patrik Indra. Nejmladší z trojice a věkem ještě kadet. Turnaj ho zastihl ve vzletné formě. Má to se mnou dost těžké. Já na něj tlačím a ženu ho do lepších výkonů než momentálně předvádí. On to vydržel a své schopnosti dokázal právě v tomto finále.

 Samozřejmě, že výborné výkony museli podat i ostatní: Eda Heřmánek, Luboš Pospíchal, Vítek Jakubec, Štěpán Žaba, skvěle nahrával Mára Slavík, a když to nešlo, zaskočil Honza Kasan. Na lavičce byli připraveni ještě Filip Brychta a Patrik Pinter. A nakonec poděkování patří i mým „spolutrenérům“ Petrům Vašíčkovi a Dostálovi.

 Starali se o výbornou atmosféru v družstvu, organizovali volný čas, když já měl starosti s organizací celého finále. Navíc a ne v poslední řadě dva naši hráči naprosto excelentně pořídili zápasy ze všech utkání, neudělali ani jedinou chybu a všichni rozhodčí včetně našeho v současnosti nejlepšího rozhodčího Martina Hudíka jim „vysekli“ pochvalu. Jsou to Martin Pospíchal a Patrik Pintér.

 Takže stopa Velkého Meziříčí byla výrazně otištěna i na tomto poli. Nyní nás čekají oslavy. Oslavy stříbrných medailí i oslavy 15 let v extralize. Žádné volejbalové mládežnické družstvo v historii volejbalu v Kraji Vysočina nedosáhlo lepších výsledků.

 Dokonce ani, když to Kraj Vysočina ještě ani nebyl, nezískal nikdo žádné lepší umístění. Já doufám, že i město Velké Meziříčí ocení tento úspěch. Samozřejmě, že neusneme na vavřínech. To není naše povaha!

 Na závěr výsledky:

 Skupina:

 Velké Meziříčí - Ostrava            3:2 (-23,-25,18,24,13)

 Velké Meziříčí - Příbram            3:0 (16,19,12)

 Velké Meziříčí - Dukla Liberec    3:1 ( 23, -19,20,23)

Tabulka :

 1. Velké Meziříčí    3    3    0    9:3    8

 2. Ostrava            3    2    1    8:3    7

 3. Příbram            3    1    2    3:8    2

 4. Liberec             3    0    3    3:9    1

 1. ČZU Praha        3    2    1    7:3    6

 2. Zlín                   3    2    1    7:5    6

 3. Brno                 3    2    1    6:5    6

 4. Č.Budějovice     3    0    3    2:9    0


Semifinále 1-4:

 Velké Meziříčí - Zlín    3:0 ( 20,15,21)

 Praha - Ostrava         3:0 ( 19,19,17)

Finále:

 ČZU Praha - Spartak Velké Meziříčí    3:0 (17,10,20)

Konečné pořadí:

 1. ČZU Praha

 2. Spartak Velké Meziříčí

 3. VK Ostrava

 4. VSC Zlín

 5. Volejbal Brno

 6. VO Příbram

 7. VK České Budějovice

 8. Dukla Liberec

Diskuze k článku