Moje Vánoce

 Už slovo Vánoce evokuje ve mně pocit něčeho krásného, tajemného a klidného. Dětství jsem prožila na vesnici spolu s rodiči, starším bratrem, starší a mladší sestrou. Bydlela s námi i babička Júlie.

 S blížícími se Vánocemi se začalo v celém stavení uklízet. Tatínek uklízel ve stájích, protože jsme měli velké hospodářství a my se sourozenci, babičkou a maminkou čistili dům, pekli cukroví a schovávali vyrobené a nakoupené dárky.

 Měli jsme tradici, že každý musel vyrobit pro každého člena rodiny vlastnoručně dárek. Měli jsme na vymýšlení a výrobu vlastně celý rok. Nastal dlouho očekávaný Štědrý den.

 Ke snídani byla vánočka se švestkovou omáčkou a k tomu bílá káva z kozího nebo kravského mléka. To byla dobrota! Dopoledne se strojil stromeček, babička nám vyprávěla různé příběhy a my seděli s pusou otevřenou a poslouchali příběh za příběhem. K obědu byla malinká porce „kuby“ – to jsou zapečené kroupy s houbami a česnekem.

 Jídla bylo skromně, abychom k večeru viděli zlaté prase, což byl symbol, že nastal Štědrý večer. Mezitím maminka vařila, smažila a pekla. Měli jsme na dvoře velkou pec, a koláč nebo maso, upečené v této peci, nejenže byly výborné, ale měly své osobité kouzlo.

 Já s mladší sestrou jsme běhaly na dvůr a hlídaly, až vyjde první hvězdička, která ukončovala půst. Zapálili jsme první svíčku a začal se slavnostně prostírat velký dřevěný stůl. Bílý, babičkou tkaný lněný ubrus se vytahoval jen na svátky a voněl nepopsatelnou vůní něčeho tajemného. Velké bílé talíře a stříbrné příbory dávaly vědět, že je svátek.

 Na jeden roh stolu se dával kousek chleba, aby rodina měla celý rok co do úst, do druhého rohu ošatka se vším, co se nám přes rok urodilo na polích, ve třetím rohu byl peníz, aby se rodiny celý rok držely peníze a ve čtvrtém rohu miska s jídlem pro náhodné pocestné.

 Okolo celého stolu se omotal provázek, aby byla rodina chráněna před zloději a aby  držela po celý rok pohromadě. Vždy bylo u stolu prostřeno pro sudý počet lidí, protože na Štědrý den obcházela Smrtka štědrovečerní stoly, a kde našla lichý počet míst, tam se příští rok vrátila. Než jsme zasedli ke svátečnímu stolu, každý člen rodiny musel bosou nohou stoupnout na ležící sekeru, aby ho v příštím roce nebolely nohy.

 Pod každý talíř položila babička šupinku z kapra, abychom měli peněz jako šupin. Tu jsme si uložili do svých věcí, a příští rok vyměnili za novou. Večeře se skládala z 12 jídel. Říkám jídel, ne chodů!

 Babička si s rodiči připila vínem, my děti limonádou, a popřáli si navzájem: „Dobrý večer, štědrý večer“. Pak jsme si společně zazpívali koledy a usedli ke stolu.

 Jako předkrm jsme měli kousek šunky s křenovou pěnou. Následoval vývar z králíka s doma vyráběnými těstovinovými šneky, což je klasická vánoční zavářka do polévky. Pak každý ochutnal kousek vařeného masa z polévky. Z kuchyně se už linula vůně ryb. Maminka přinesla mísu s „halászlé“, je to maďarská hustá rybí gulášová polévka, vedle byla mísa s na másle pečeným kaprem, bramborový salát a samozřejmě kapří řízky. Ze všeho jsme trochu ochutnali.

 Poté se již na velké míse na nás smálo do zlatova upečené celé kuře, s celými pečenými bramborami. Kuře se nikdy nekrájelo nožem, ale každý si kousek kuřete musel utrhnout vlastní rukou, k tomu kousek pečené brambory, a přidat buď kyselou okurku, nebo ovocný kompot z višní a broskví.

 Večeře trvala něco přes hodinu. Pak jsme sklidili ze stolu, donesla se mísa s ovocem, oříšky a samozřejmě cukroví. Maminka vybrala to nejkrásněji naleštěné jablíčko, rozkrojila ho a všem ukázala krásnou hvězdičku uprostřed. Malým nožem odkrajovala kousky jablíčka a rozdávala postupně od babičky přes tátu až k nejmladší sestře a pronesla tuto větu: „Až zabloudíte přes rok v lese, vzpomeňte si, s kým jste seděli u stolu na Štědrý večer a najdete cestu z lesa ven“. Poté jsme si z ošatky každý vzali jeden vlašský ořech, rozloupli jsme ho, a podle toho, jaké bylo jádro, jsme měli být zdraví nebo nemocní v příštím roce. Starší sestra ještě házela pantoflí směrem ke dveřím, a jestli pantofle dopadla špičkou ke dveřím, znamenalo to, že do roka odejde z domu. Pokud špička směřovala do místnosti, zůstane další rok s námi. Po celé této dlouhé večeři jsme pomáhali v kuchyni trochu poklidit, a mezitím maminka s tátou položili pod stromek dárky, zazvonili na zvonek a my přilétli ke stromečku, a začalo slavné rozdávání tak dlouho očekávaných dárků.
Dárky rozdávala vždy nejmladší sestra, a to postupně každému jeden. Ten si dárek rozbalil, poděkoval, a tak to šlo, až jsme rozbalili všechny dárky. Těšili jsme se z maličkostí, ale stejně měli z dárků největší radost rodiče, když viděli ty naše rozzářené a šťastné oči.

 Pak už jsme šťastní a spokojeni usínali, někdy i s dárky, a zdály se nám ty nejbáječnější sny na světě. Já se tyto tradice snažím  alespoň částečně dodržovat i se svojí rodinou a máme vždy báječné Vánoce.

Diskuze k článku