Před několika lety byla z fondů EU pořizována bezbariérová vozidla pro MHD v Jihlavě. Cílem bylo usnadnit lidem život. Normálním lidem – vozíčkářům, maminkám s kočárky, lidem o holích, lidem, co jezdí z vesniček okolo Jihlavy se svou nemocí na Dům zdraví do Jihlavy.  Na papíře to nevypadá jako špatná myšlenka.

 Co to přineslo v praxi? Jihlavskou čipovací kartu a sametové sedačky.

 Kultura cestování se nezvýšila, řidiči stále jezdí bezohledně – snad hnáni jízdním řádem či frustrováni tím, že si vlastně po Jihlavě nezajezdí – přeci jen trolejbus není ferrari a Jihlava není Hradec Králové, poklidná rovinka se v Jihlavě prakticky nevyskytuje.  Už tak často neujíždí stařenkám, ale ještě si rádi s trolejbusem při rozjezdu zacukají, aby si cestující už konečně sedli do sedadel. Ještě si rádi přivřou do dveří pomalu vystupující dítě…

 To se dá řešit celkem snadno – stížnostní sms formou jako je třeba ve Studentagency (také pochopitelně emailovou a dopisovou stížností), pečlivou analýzou stížností a jejich odrazem v odměnách řidičů a zvýšením podílu řidiček, které mají přeci jenom prokazatelně trpělivější  a méně agresivní přístup k jízdě se znevýhodněnými cestujícími. Naopak jsou i řidiči, kterým by člověk rád poděkoval a není kde.

 RADA PRO SENIORY:

 Stížnost by měla vždy obsahovat datum, čas, nejbližší zastávku, směr, číslo trolejbusu (je uvedeno obvykle v kabině řidiče), při zranění je třeba si vzít kontakty na svědky, požádat spolucestující s mobilem o fotografii či záznam situace.

 Flagrantní případy poškození zdraví lze uplatnit žalobou u soudu s požadavkem náhrady škody. Zde mohou pomoci i např. občanské poradny (v Jihlavě sídlí vedle Dělnického domu). Sociálně slabší mohou žádat o prominutí soudních poplatků.

 Dalo by se zorganizovat i pravidelné proškolování řidičů, kde by jim bylo zdůrazňováno, že by se mnohdy měli svým přístupem k lidem blížit spíše řidičům sanitky než závoďáku. Složení a problémy cestujících tomu odpovídají, a pro tyto cestující byly trolejbusy pořizovány.

 Čipování a sametová sedadla

 Čipovat můžete snadno přiložením – při tomto se však trolejbus obvykle rozjíždí (nebo zastavuje, obvykle v kopci) a stojíte v hloučku nervózních lidí. Vcelku je to docela nebezpečné, ale nechť, to ještě pořád není ten pravý adrenalin. Pravý adrenalin nastává takto - modelový příklad: jako babička s holí jedete z vesnice na Dům zdraví, všechna místa se snadným bezbariérovým přístupem jsou obsazena (9 bezbariérových vůči 25 bariérovým), protože obvykle jezdí všichni stejným vlakem nebo autobusem. Nohy Vám neslouží - rádi byste si sedli a také je jízda takto skutečně bezpečnější.  Ale ouha, na sametová sedadla se při vší dobré vůli nedostanete, a když ano velmi nedůstojně a nebezpečně. A proč? Je tam totiž ohromný, vysoký SCHOD. MHD se sice stala bezbariérovou při výstupu na zastávku, ale stala se bariérovou uvnitř vozidla.

 Co s tím?

 Při současném provozu a dalším pořizování nových trolejbusů by mělo být vzato realisticky a bez emocí v úvahu následující:

 V Jihlavě je extrémně kopcovitý terén – každý trolejbus na každé trase jezdí prakticky pouze z kopce a do kopce, příjemná delší rovinka v Jihlavě nikde není  → řidiči musí toto psychicky přijmout

 Časté zastávky – vyvolávají neustálé brždění a rozjíždění →přesto řidiči mohou jezdit plynule a příjemně

 Město Jihlava je výhodné svou krátkou docházkovou vzdáleností (ovšem pouze pro zdravé) →trolejbusem jezdí jenom ten, kdo skutečně musí

 Trolejbusy se rozjíždí, když lidé ještě čipují, před výstupem je třeba v předstihu – čili za jízdy – seskočit bezpečně ze sedadla a ještě navíc odčipovat – celá tato akce je velmi nebezpečná pro těhotné, malé děti, nemocné, osoby s berlemi, hůlkami a seniory →bezpečnější je v jihlavském trolejbusu sedět než stát, a není se za to proč stydět

 Cena – tolik kritizovaná předražená OPENCARD na metro v Praze stojí měsíčně 550,- Kč s dojezdem metra v trasách cca 60 km (nepočítaje další druhy dopravy) – měsíční náklady v Jihlavě v obdobné frekvenci stojí měsíčně 400,- Kč s dojezdem v trasách do cca 10 km v okruhu Jihlavy. Za takto vysokou cenu si cestující zaslouží dostat příjemnou a milou službu a ne ranní dávku adrenalinu (pravdou je, že zvýšením krevního tlaku ušetříte za ranní kávu, takže k jisté úspoře dojde).

 Trolejbusem v současné době jezdí ve velké části: školní děti, maminky s malými dětmi a kočárky, nemocní lidé, lidé o holích, berlích a senioři – všechny tyto skupiny jsou velmi zranitelné – zlomenina pro starší osobu je mnohdy osudová, proto se pohybují pomalu a nejistě, a je tomu třeba přizpůsobit styl jízdy, organizaci nástupu a výstupu, a trpělivost řidičů.

 Řidiči by měli být pravidelně školeni na to, že vezou lidi, o které je třeba pečovat.

 Jízdní řády by měly být nastaveny na bezpečný rozjezd, bezpečný dojezd a nikoliv na to, že musí kvaltovat, aby stíhali intervaly, které vypadají pěkně v tištěném jízdním řádu.

 Současné trolejbusy nejsou svým vnitřním uzpůsobením bezpečné a bezbariérové – křehké babičky s křehkými kostmi musí nedůstojně šplhat po schodech na sedadlo, malé děti se musí soukat složitě na sedačku, kterou mohou snadno umazat botami včetně spolucestujících (případně na schod lezou batolecím způsobem po nohách a rukách, takže dokonale umažou sebe) a z vysoko uložených sedaček vysedávají také artistickými obraty s velkým rizikem pádu – to vše ale probíhá obvykle za jízdy, neboť málokdo se stihne načipovat v zastávce a také toto probíhá ve stísněném prostoru mezi ostatními cestujícími.

 Střední generace trolejbusy nejezdí, používají raději auta→ ekologický účinek MHD je tak výrazně snížen a účinné změny provozu se prosazují pomalu, protože senioři se bojí ozvat

 Je třeba reagovat na demografický nárůst starších obyvatel→bude to horší

 Při nákupu trolejbusů je nutné je nechat otestovat skutečnými cestujícími ve skutečném provozu, pokud možno přímo v Jihlavě.

 Pro zamyšlení si dovoluji vznést několik otázek:

 Jaký přínos měl čipovací systém z hlediska vytváření nových tras?

 Důchodci mají vlastní zlevněnou jízdenku – počítá toto čipovací systém (tj. existují přesná data o počtu odbavených znevýhodněných cestujících)?

 Jak bude reagovat DPM Jihlava na demografický trend zvýšení podílu starších osob v přepravě?

 Jaká data byla získána z čipovacího systému a kde jsou zveřejněna?

 Jaké trolejbusy budou nakupovány příště?

 Kdo zajistí jejich otestování běžnými cestujícími?

 Došlo k pomoci znevýhodněným lidem, když bezpečnost se snížila? Došlo k podstatnému zvýšení čistoty ovzduší a zlepšení parkování v centru, když MHD vyštvala lidi do aut?

 Je jisté, že konstrukční chybu DPM JI odstranit nemůže, může ji ale zmírnit a pro příště se takovému „kaufu“ vyhnout, tak aby za ni nemuselo trpět více jak 50 tisíc obyvatel Jihlavy a přilehlých obcí.

Diskuze k článku