Snad každému v Jihlavě dorazil do schránky leták sdružení Společně pro Vysočinu, ve kterém se snaží přesvědčit občany o podporu pro referendum, ve kterém doufá, že získá hlasy pro zamítnutí výstavby spalovny. Zkusme se na předkládané argumenty podívat racionálním pohledem.

 1. již obrázek na druhé straně evokuje představu oblaků černého dýmu z komína spalovny. To nelze nazvat jinak, než podprahovou manipulací, z reálných spaloven (ne těch „domácích“, kde se do kotle dává vše, co hoří) žádný černý dým nevystupuje. Spaloven je u nás a v celé Evropě mnoho, pro jejich provoz jsou stanoveny přísné předpisy.

 2. reálné možnosti třídění a využití odpadů. Mám pocit, že uváděné číslo 20% vytříděných odpadů je méně, než odpovídá realitě, soudím tak podle přecpaných kontejnerů na papír a plasty před dnem vývozu (neměly by se technické služby nad tím zamyslet?). Zato uvedených 70% ve Flandrech (jak leták uvádí) nemusí znamenat, jak uvedu v následujícím bodu níže, že jde o reálné množství, které se dá skutečně užitečně recyklovat.

 3. obsah kontejnerů pro plasty, papír a sklo, ještě neznamená, že se jedná již o surovinu pro další plné využití; i když pominu fakt, že někteří neukázněnci (a možná také „dobře bavící se“ mládež) do těch kontejnerů hodí ledacos, je jen část skutečně využitelná, a to jak materiálově, tak i ekonomicky. Musí následovat další třídicí proces, jehož výsledkem jsou jednak dobře využitelné hmoty, jako PET lahve (např. pro výrobu vláken) kusový polystyren (např. pro výrobu lehčeného izolačního betonu) a některé další materiály vhodné pro produkci směsného plastu pro méně náročné využití, také ale i nezanedbatelné množství odpadu, které nemá ekonomické využití, nebo plastem není (třeba celofán), nebo je znečištěno, nebo některé kompozitní plasty.

 Rovněž obsah kontejnerů s papírem není plně využitelný, pro recyklaci papíru je rozhodující možnost jej snadno opětovně rozvláknit a vyčistit, takže například různé poplastované kusy, izolepy, špinavý papír, některé potisky a podobně nakonec skončí jako nepoužitelný odpad. Recyklace skla, dodržuje–li se oddělení skla bílého a barevného bez nežádoucích příměsí, snad představuje nejmenší problém.

 4. spravedlivý systém plateb za odpad. Pokud se jedná o obec, ve které většina obyvatel bydlí v rodinných domech a má také svoji (a dobře hlídanou) sběrnou nádobu, by bylo možné, jak sdružení píše, nějakou formou platit za skutečné množství odpadu (někde tomu tak skutečně již je), nicméně nepředpokládám realizovatelnost na sídlištích (dovede si někdo představit v Jihlavě na Březinkách dozorce s váhou u kontejnerů, který „Vám to spočítá“? Nehledě na fakt, že právě v mnoha obcích, kde je stále ještě dost topenišť na pevná paliva, bude pak více odpadu končit právě v nich. A také rozhodně nechceme, aby se mnozí „zbavovali“ odpadu pohozením do příkopu.

 5. samozřejmě, že chceme, aby se třídilo, ano, je potřeba pokračovat v kampaních, je však potřeba brát v potaz také psychologii lidí a jejich různou vzdělanostní a mentální úroveň. Neočekávejme v tomto ohledu zázraky. Ale v každém případě bude lépe, když odpad skončí alespoň v kontejneru na směsný odpad, než v lese.

 6. skládkování kontra spalování. Na skládce končí široké spektrum látek, mnoho z nich je biologicky a chemicky reaktivních, v mělkých vrstvách probíhají aerobní, v hlubších, nebo zakrytých pak anaerobní biologické a chemické procesy, vedoucí spolu s přítomnou vlhkostí, ke vzniku neskutečného spektra nemála toxických látek, které pak budou postupně vyplavovány do podloží a následně do vodotečí.

 Tvrzení o těsnosti skládky, byť i před jejím založením relativně dobře provedené, je minimálně nepřesné, dříve, nebo později k vyplavování dojde. Skládky jsou časovanou bombou. A jen jako perličku je nutno dodat mohutnou produkci metanu, intenzivního skleníkového plynu biologickými procesy. Naproti tomu při spalování odpadu za kontrolovaných podmínek (dostatek kyslíku, správná teplota), jsou všechny potenciálně biologicky rozložitelné látky spáleny a většina anorganických reaktivních prvků navázána na přidaný vápenec, takže výsledkem je již nereaktivní struska s minimálním obsahem toxických výluhů. Z plynných složek spalování je podstatná část zachycena filtrační technologií. Takže uložení spalných produktů na skládku je řádově bezpečnější, než klasická skládka.

 7. jestliže se rozhodneme pro spalovnu, není jedinou volbou jejího umístění „tam, kde ji nikdo nevidí“. Velmi podstatné je využití získané energie. Ne nadarmo se mluví o ZEVO (zařízení pro energetické využití odpadu). Provozovat spalovnu bez využití energie je zločin. Jednou z možností je, samozřejmě, provoz výhradně s produkcí páry a turbogenerátoru na výrobu elektřiny, avšak to, vzhledem k dosažitelným parametrům páry není příliš účinné.

 Je nutno především (eventuálně i v kombinaci s výrobou elektřiny) využít teplo, a nejlépe celoročně, k dálkovému vytápění a přípravě teplé vody. To, tedy včetně ekonomického kritéria dálkového horkovodu, by mělo rozhodovat o místě výstavby. Otázku tedy lze položit i takto – je v místě předpokládané výstavby budoucí odběratel tepla?

 8. podíl spalovny na znečištění ovzduší. Samozřejmě, spalovací proces je vždy zdrojem znečištění (dokonce i relativně nejčistší dostupný, zemní plyn, při spalování produkuje oxidy dusíku), nikdy není zcela dokonalý. Předpokládám však, že by byla použita toho času nejlepší technologie.

 Pokud se přízemního znečištění týče, a o toto především jde, největším zdrojem je, a ještě dlouho bude, silniční doprava – výfukové plyny, prach, otěry brzdových destiček, v některých místech lokální topeniště (i na dřevo!). Z tohoto hlediska jsou obavy z provozu spalovny liché. Se spalovnou doprava do jisté míry souvisí – odpady se do ní musejí vozit (ale doteď se také někom vozit musely) – i toto by mělo být pomocným kritériem volby.

 9. referendum jako takové. Nezpochybňuji tento instrument, nemělo by se však využívat v oblastech, která patří do sféry odborné. V tomto konkrétním případě se vyvolávají emoce a ty nejsou dobrým rádcem.

 10. nejsem v žádné rovině spojen s rozhodováním, nebo financováním navrhovaného projektu a ani v budoucnu jím nehodlám být. Poctivě třídím odpady v domácnosti a mám kladný vztah k životnímu prostředí.

Diskuze k článku