Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Zlatou medailí z mistrovství Evropy ve Španělsku jihlavský kulturista Lukáš Topinka dokázal, že jeho závodní úspěchy nebyly náhodné.

Ještě pořád máte v očích slzy štěstí, jako na pódiu po vyhlášení?

(úsměv) Už ne. Ale je pravda, že jsem brečel jako dítě, protože emoce byly obrovské. Myslel jsem si, že to ustojím, ale trochu se to zvrtlo.

Aby ne, když jste si splnil velký sen!

V té chvíli si člověk uvědomí, co musel udělat a vytrpět pro to, aby získal medaili, že se všechna ta dřina, to odříkání a úsilí vyplatilo. To vás zkrátka dojme.

Kdy jste začal věřit, že vás stupně vítězů neminou?

Po semifinále jsem věřil, že se „placka“ povede. Ve finále organizátoři vyhlásili třetí místo, a na pódiu už jsem stál pouze já plus soupeř z Ázerbájdžánu. Ten si byl stoprocentně jistý, že zvítězí. Dokonce už měl připravenou vlajku na oslavu. V ten moment jsem počítal jsem s tím, že skončím na druhém místě. Proto ty emoce a ta bezprostřední radost.

Berete titul mistra Evropy jako největší úspěch kariéry?

Pravděpodobně ano. Porovnám-li titul mistra světa v juniorech, a ten letošní, tak dospělá „Evropa“ je o fous hodnotnější. Dokázal jsem sám sobě, a některým lidem, že moje výsledky v mládežnických kategoriích nebyly náhodné.

Chcete tím říci, že jste zaznamenal na svoji osobu negativní ohlasy?

Několik lidí říkalo, že v juniorech jsem byl dobrý, ale mezi dospělými nemám šanci. Tímto výsledkem jsem jim tak trochu zavřel ústa. Ale kvůli těmto lidem jsem to opravdu nedělal. Hlavní je, že jsem dokázal sám sobě, že mohu mít výsledky i mezi dospělými. To ostatní je bonus.

Jakou odměnu, kromě polibku od přítelkyně, jste za titul dostal?

Holandské vafle, polité pikaaem. Dávám si je prakticky po každých závodech. Je to taková tradice.

Takže jste se po dlouhém půstu s chutí pustil do jídla?

Ve čtvrtek jsme odzávodili, vrátili se v pondělí, a já během těch tří dní nabral jedenáct kilo. Jediné, co jsem dělal, bylo, že jsem spal, a s prominutím žral. Chtěli jsme podniknout výlet do Barcelony, ale já bych ho nezvládl, protože jsem neustále musel mít na blízku toaletu (úsměv).

Není divu, že jste měl po náročné a tvrdé přípravě hlad.

Příprava byla opravdu hodně dlouhá. Začínal jsem někdy na konci listopadu. A jestli byla tvrdá? Když to srovnám zpětně, před mistrovstvím světa 2013 jsem trénoval ještě více. Ta letošní příprava byla specifická v tom, že dříve jsem pracoval přímo ve fitku, zatímco nyní jsem zaměstnán jako dělník v nepřetržitém provozu. Nebylo jednoduché skloubit obojí do-
hromady.

Na šampionát vás doprovázela přítelkyně. Držela poctivě palce?

Ano, a hodně závody prožívala. Musím jí poděkovat a složit poklonu nejen za psychickou podporu, ale rovněž za to, že vydržela moje špatné nálady.

Myslíte nálady související se stravou v přípravě?

Přesně, to je ono. Člověk trénuje dvoufázově, chodí do práce, a přitom má ohromně malý příjem energie. Je unavený a je rád, že je rád. Nemluví, je protivný a výbušný.

Vaše prvenství vzbudilo velký ohlas na sociálních sítích.

Překvapilo mě, kolik lidí to sledovalo. Takovou vlnu jsem nečekal.

Dostal jste hodně zpráv?

Jenom na Facebooku jsem ji měl přes tři sta. Ještě jsem nestihl na všechny gratulace a pozdravy odpovědět. Ale moc za ně děkuji.

Gratulovali vám i lidé z vedení Českého svazu kulturistiky a fitness?

Určitě. Prezident a státní trenéři byli v Santa Susanně přítomni, takže byli přímo „u zdroje“.

Ptám se kvůli tomu, že jste v minulosti vedl se svazem slovní válku, a dokonce na čas kvůli tomu přerušil závodní kariéru. Jaká je situace nyní?

Řekl bych, že za poslední roky je situace ve svazu lepší. Vedení se kompletně vyměnilo, a podařilo se mu vykročit na velmi dobrou cestu. K těmto lidem nemám výhrady.

Takže svaz už vám hradí náklady na přípravu a další věci?

V tomto směru je to pořád stejné. Přípravu, letenky či startovné si platíme sami. Od svazu dostaneme oblečení a nějaké doplňky. Ale já měl na mysli jinou věc.

Jakou?

Lidský přístup. Bývalé vedení nás nebralo jako závodníky, ale vyloženě jako továrny a stroje na medaile. Teprve po odchodu těchto lidí přišlo výrazné zlepšení.

Mezinárodní federace letos otevřela cestu do profesionální divize i závodníkům z klasické kulturistiky. Je pro vás tato příležitost lákavá?

Tato „profi nemoc“ se mě naštěstí nedotkla. Ale abych odpověděl, tak neláká, a to z jednoho prostého důvodu. Na této úrovni se totiž nedělají dopingové testy. Netvrdím, že všichni dopují, ale bez podpůrných prostředků to tam nefunguje.

To je skutečně pravda?

Ano. Když si přečtete některé mé rozhovory pro jiná média, říkám to v nich. Nemám problém vyslovit to nahlas.

Na amatérské úrovni dopingové testy probíhají?

Tam odevzdáte půl roku před závody termíny, kdy a kde budete, a dopingový komisař vás může kdykoliv přijet zkontrolovat. Na profesionální úrovni nic takového neexistuje. Mně se to nelíbí, a  nechci se účastnit podvodů. Mám svoje zásady, přes které nepůjdu.

Osobní vrchol letošní sezony máte za sebou. Co plánujete dál?

Přemýšlím o tom. Existují dvě varianty. Udržet si status závodníka, nebo úplně skončit. V tuto chvíli neumím říci, pro kterou variantu se rozhodnu. Pravdou je, že mě láká účast na Světových hrách, kde jsou zařazeny neolympijské sporty. Bohužel, kulturistika tam zatím chybí.

Fanoušci by vás alespoň jednou ještě rádi viděli na domácích soutěžích, třeba na mistrovství republiky.

Chtěl jsem se zúčastnit letošních domácích závodů, ale neměl jsem dovolenou, a časově bych to, s ohledem na práci a přípravu na evropský šampionát, nezvládal. Tak třeba příště.

Diskuze k článku