Bysta Jaroslava Haška
Pomník, socha, památník
Lipnice nad Sázavou
okres Havlíčkův Brod, kraj Vysočina, Česko
Je umístěna jako střed pohledového segmentu s opěrnými zdmi  a schodištěm naproti Památníku Jaroslava Haška.
Model busty vytvořil ve skutečném měřítku Bohumil Kokrda. Těsně poté umřel.
Žulový originál vysekal Roman Podrázský, na  zadní straně uvedl autora Kokrdu. 
------------------------
KOKRDA Bohumil - akademický sochař;
* 25. 10. 1914 Dolní Libochová, okr. Žďár nad Sázavou
Sochař a politický vězeň nacismu i komunismu, autor dívčího aktu na Březinkách Akad. soch. Bohumil Kokrda. Jeho zásluhou přežil nacistický koncentrák Antonín Zápotocký. Za komunistů byl ovšem odsouzen k popravě, která byla změněna na doživotí.  Dočkal se však amnestie a rehabilitace.
Literatura: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2000. 5. Ostrava 2000.
 

Jak již bylo naznačeno výše, v Lipnici najdeme také dvě Haškovy sochy. Tou první je nepříliš povedená kamenná busta, nacházející se mezi domkem se spisovatelovým památníkem a schody, vedoucími na lipnický hrad. Pomníček s bustou sem byl umístěn již v roce 1983.
Druhou sochou je bronzový monument, umístěný na prostranství mezi hostincem U České koruny a starým hřbitovem. Osud této sochy psaly dějiny. Vznikla pro Prahu ještě za minulého režimu a soudruzi v ideologické komisi rozhodli, že socha je až příliš symbolická, ideově zcela nevhodná, a proto nemůže být na Žižkově instalována. Hašek, sedící na kameni, je dílem akademického sochaře Josefa Malejovského z roku 1983. V tomto roce byl však na Olšanském náměstí v Praze odhalen pouze základní kámen budoucí sochy. Nebylo přece myslitelné, aby pracující lid viděl velkého spisovatele, jak sedí bohémsky se zkříženými nohami a jednou rukou strčenou za kšandou. Socha tak skončila v depozitáři Galerie hl. města Prahy a později dokonce v hangáru letiště Ranné u Loun. Po roce 1989 se pak ocitla ve společnosti všech těch Leninů, Fučíků, Gottwaldů, milicionářů a jiných tvůrců rudých dějin. I proto je zajímavé, že samotný bronzový odlitek vznikl až počátkem roku 1989.
Pro Lipnici pořídil sochu Haškův vnuk Richard. Po jednání mezi obcí Lipnice nad Sázavou a městem Praha se tak Hašek symbolicky po mnoha letech vrátil na milovanou Vysočinu. Socha váží téměř tunu a je příznačné, že je obci některými "moralisty" vyčítáno, že se zde objevila socha umělce, který vytvořil i sochu Klementa Gottwalda. Jedná se však o kvalitní práci uznávaného sochaře, jejíž cena byla v době převozu z Prahy odhadována na více než jeden milion korun (jen vyčíslené náklady na vznik sochy představovaly v roce 1990 částku 1.012.000 korun). Praha však sochu Lipnici předala – na základě rozhodnutí Rady hlavního města - jako dar. Realizace nového místa umístění je dílem ing. Richarda Haška a architektů Alexandra Perikhaniana a Aleše Buriana. V Lipnici nad Sázavou si tuto sochu můžete prohlédnout od jara roku 2008.

Zdroj: https://www.turistika.cz/místa/lipnice-nad-sazavou-a-jaroslav-hasek-hrob-socha-a-busta/detail

Dříve se ano-nym lepil nejlépe kam-koli jako "čtenář", nedávno  se nechal v JL zaregistrovat pod jiným e-mailem, zase ne občansky, ale ano-nym "pozorovatel", aby jako před volbami psal hlasem "více lidí".
-----------------------
Příběh předmětné bysty Jaroslava Haška je obsažen na webu:
http://www.socharstvi.info/zdenek-gryc-vytvarna-dila-v-architekture/
Je tam ilustrovaná story jak Jihlava přišla ke Kokrdovi a po jeho smrti k Podrázskému:
. . . "Za kapličku to schytal na prvním místě vedoucí odboru ONV Ing. Jiří Vondrák. Náhrada za sv. Jána, socialistické dílo představující vítězného sportovce mělo být svěřeno profesoru na sochařské škole v Hořicích akad. sochaři Bohumilu Kokrdovi. Dosti satirickou komedii, která naši spolupráci zavedla až k návrhu na pomník Haška na Lipnici, jsem popsal v separátní vzpomínce na pana profesora. Jak to dopadlo se záměrem na sochu vítězného sportovce, uloženou patřičnými orgány vedoucímu odboru ONV Ing. Jiří Vondrákovi, je zjevné z fotky „nahaté dámy", která je jeho výsledkem. Je umístěna v růžích a zeleni, vpravo od vjezdu z brněnské silnice do sídliště Březinky. (Obr. 8)
Také jsme spolu realizovali keramický reliéf, inspirovaným motivy z historického jádra Jihlavy. Byl umístěn na čelní stěně restaurace obchodního centra na Březinkách. Obávám se, že je zničen. S odstupem let jsem se ho nedopátral. (obr. 9, 10)
Dalším dílem, které jsme s Kokrdou realizovali je, jak jsme říkali, další „nahatá dáma". Je umístěna na sídlišti Štěpnický rybník za poštou v Telči, jediném sídlišti, za které se tak úplně nestydím. (Obr. 11) Je to také klasická ukázka možností a nemožností architekta během totality. (Obměk doby před rokem 1968 jasně kontrastuje s pozdějšími paneláky u silnice do Radkova.) Později jsem v Kokrdově atelieru viděl rozpracovaného Haška pro Lipnici. Na práci tehdy dostal stipendium, asi od UNESCO. Zasloužilým sochařským soudruhům se do této práce, kdy měli, dle Kokrdových slov, udělat z opilce státníka, moc nechtělo. Kokrda mi tehdy ukazoval neostré fotografie poněkud odulého Haška a říkal: „Hele, z toho mám udělat státníka." Udělal sádrový model, který komise schválila, a umřel. (obr. 12)
Zdraví mu podlomil koncentrák a komunistický kriminál, v obou si odseděl léta. V koncentráku byl v jeho komandu Antonín Zápotocký. Bustu v žule vysekal, Kokrdovým jménem signoval a v Lipnici instaloval ak. soch Roman Podrázský. Touto cestou jsem se s Podrázským seznámil a navázal spolupráci s dalším sochařem…"

Na přiloženém,  "Obr. 12, Bohumil Kokrda při modelování sochy Jaroslava Haška." Je paní Kokrdová, jak přikrývá model mokrým hadrem a igelitem. Komise sochu vícekrát vrátila a vyžadovala důstojnou sochu, něco jako hlava Gottwalda na pomníku v Jihlavě.
Zdeněk Gryc
 

Omlouvám se, ale tato Vaše reakce na články plné informací k věci zavání žárlivostí vůči Vašim bezobsažným příspěvkům.