Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

V nakladatelství Parola vychází kniha o historii podnikatelského rodu Löwů. Jejím autorem je Zdeněk Geist.

Co vás vedlo k sepsání historie rodiny Löwů?

Löwovi patřili rozsahem své textilní produkce k nejvýznamnějším průmyslníkům přelomu 19. a 20. století celé habsburské monarchie. Byli opravdu podnikatelskou špičkou. Mým přáním tedy bylo přispět k oživení jejich jména a připomenutí přínosu pro náš region. Jejich role při budování Helenína, ale i širšího okolí Jihlavy, byla po řadu desetiletí opravdu nezastupitelná.

Co vás na rodů Löwů nejvíce zaujalo?

Na jedné straně neúnavná chuť expanze a budování rodinného majetku u Adolfa a Karla Löwových, stejně jako jejich důraz na důstojnou roli rodiny ve společnosti. Na straně druhé poměrně strmý odklon od těchto otcovských hodnot u mužské části následující generace a postupný útlum rodinného podnikání.

Bylo pátrání po dokumentech a informacích o Löwových hodně složité?

S pomocí okresního archivu v Jihlavě a jihlavského muzea jsem měl možnost čerpat v dokumentech. Pro vhled do rodinných vztahů byla přitom nejdůležitější dochovaná korespondence mezi otcem a jeho syny a rovněž mezi sourozenci a jejich správci navzájem. Jedná se o časové rozpětí přibližně čtyřiceti let, člověk si tedy může udělat určitý obrázek o rodině jakýmsi „vnitřním“ pohledem.

V knize jsou unikátně zveřejněny například dopisy otce a syna, z nichž vyplývá, že syn peníze rozhazoval…

Kdyby jen jeden. Je pozoruhodné, že ze šesti dospělých dětí Karla Löwa to byly tři dcery, jež se snažily rodinnou tradici udržovat do dalších generací, zatímco tři Löwovi synové se naopak otcovskému domu vzdálili. Což jim však nikterak nebránilo v tom, aby neustále od otce - a později od sester - nepožadovali další a další finanční podporu.

Je podnikatelský život Löwů inspirací i pro dnešek?

Bezpochyby. Nejen pro podnikatelskou dynamiku rodiny Löwovy, ale i pro jejich společenskou odpovědnost. Mecenášskou, resp. patronskou roli ve vztahu k Helenínu, Henčovu a jeho obyvatelům, ale i k mnoha spolkům v Jihlavě. Pro důraz na dlouhodobé peněžní i nepeněžní investice v místě, kde Löwovi po desetiletí působili.

Co říkáte na skutečnost, že jejich hrobka je v poněkud neutěšeném stavu?

Dokládá to poněkud neurovnaný vztah, který ve městě k některým velikánům z jihlavské minulosti máme. Stát po roce 1945 veškerý majetek rodiny znárodnil, měl by se tedy postarat o důstojný stav hrobky těch, kteří tento majetek vybudovali. Tím spíše, že se jedná o unikátní stavbu. Ostatně, rodina Löwových vždy vyčleňovala část zisku na pravidelnou údržbu hrobky.

Pan Vilém Wodák, předseda Spolku pro starou Jihlavu, se po léta chvályhodně snaží o důstojnější údržbu hrobek bývalých významných obyvatel Jihlavy, např. také „adopcí“ určitých hrobek, podle pražského vzoru. Právě Löwova hrobka by si podobnou pozornost bezpochyby zasloužila.

Diskuze k článku