Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Na konci loňského roku spatřil světlo světa více než 11minutový film o Jihlavě. Jedním z jeho tvůrců je Petr Palovčík.

Kdy vznikla myšlenka natočit dokument o Jihlavě?

V době, kdy jsem přestal pracovat pro televizi, začal jsem se více pohybovat po Jihlavě. Láska k obrazu a kameře mi zůstala a stále více mě lákala vidina natočení pocty městu. Přemýšlel jsem, jak to dělat.

Cílem bylo zmapování největších kulturních nebo sportovních akcí, které ve městě stále přibývají, a to v „kulisách“ slavného města.

A samotná realizace?

Film, či video je nejdostupnější forma. Dá se umístit na internet, podívat se na něj v telefonech, tabletech, všude. Dostali jsme od města nabídku, abychom naši vizi ztvárnili.

Na začátku byla diskuze, jak by měl film vypadat, aby nebyl jen osobním vyznáním, ale i široce využitelnou vizitkou. Měli jsme seznam záležitostí, které dokument musí obsahovat, ale byl tam i prostor pro naší fantazii.

Film jste natáčel spolu s Jiřím Bednaříkem. Jak jste si vzájemně vymezili své role?

 Bez Jirky Bednaříka si nedokážu vůbec představit, že by tento film mohl vzniknout. Tak z 90 % jsem hlídal obsah a doporučoval jsem nějaké netradiční pohledy na notoricky známé „věci“.

Tak trochu jsem zajistil scénář, námět, produkci a částečně režii. On je ten, který to vše zachytí kamerou, dává záběrům srdce a filmu ve střižně rytmus a v hromadách mate-riálů hledá perly.

Mé názory buď poslechne, nebo má nějaké své vidění, které k filmu dodává.

Jak dlouho vám natáčení filmu trvalo?

Řádově přibližně měsíc, kdy jsme čekali na různé východy a západy slunce. Akce jsme totiž potřebovali natočit za dobrého světla. Využívali jsme však i záběrů z akcí, které jsme natáčeli před rokem, aby byl zachycen kulturní i sportovní děj na náměstí i různých sportovištích. Využili jsme tedy také archivu, který máme k dispozici.

Co pro vás bylo nejsložitější natočit?

Uvědomujeme si, že třeba před pěti nebo deseti lety byla místa, kde šly udělat nádherné záběry. Průhledy, pohledy do ulic apod. Nyní hodně záběrů rozbíjejí reklamy a podobné záležitosti. Člověk tak trochu přichází o tu romantiku a poetičnost.

Co jsme se v našich záběrech snažili skrýt, tak to byl Prior. Uvědomujeme si, že je to takové dráždidlo. Musím však naopak říci, že se k nám vedení obchodního domu stavělo velice vstřícně, když jsme potřebovali natočit ze střechy Prioru letecké záběry.

S jakým rozpočtem jste film natáčeli. Zaplatilo vám všechny náklady město?

Byla s městem smluvená cena, za kterou film uděláme a dodáme. Faktem je, že pokud bychom se toho měli striktně držet, tak film tolik záběrů obsahovat nebude.
Tak do toho člověk přidával také lásku a vztah k městu, protože jsme chtěli, aby to bylo z našeho pohledu dotažené do zdárného konce.

Náklady na natočení filmu se řádově pohybovaly okolo 100 tisíc korun.

Kdo nahrál k dokumentu hudební doprovod?

Nechat si složit a nahrát nějakou autorskou hudbu by mohlo znamenat zdvojnásobené náklady na film.

Tak jsme využili v podstatě hudebních databank, ze kterých jsme vybírali hudbu, u které se neplatí autorské poplatky.

Měli jste pro natáčení filmu nějaké oblíbené místo, ze kterého jste nejvíce točili?

Není možné mít jedno místo a z toho film udělat. Měli jsme desítky vytipovaných míst a úhlů pohledu. Pak jsme čekali na hezké světlo a dobré počasí. Filmař nebo fotograf jistě potvrdí, že nejkrásnější a nejostřejší světlo bývá po ránu a někdy v pozdním odpoledni.

V tomto období byla také točená velká část našich záběrů. Jsou to desítky hodin prochozených a prokoukaných, kdy jdete a říkáte si: „Zítra, kdyby to vyšlo, tak je sluníčko tak postavené, že tamhle by bylo dobré světlo.“ Jenže mnohdy se stane, že když je ten záběr připravený a vymyšlený, přeběhne mrak a my musíme čekat a hledat dál.

Diskuze k článku